У нас вы можете посмотреть бесплатно Smysl или скачать в максимальном доступном качестве, видео которое было загружено на ютуб. Для загрузки выберите вариант из формы ниже:
Если кнопки скачивания не
загрузились
НАЖМИТЕ ЗДЕСЬ или обновите страницу
Если возникают проблемы со скачиванием видео, пожалуйста напишите в поддержку по адресу внизу
страницы.
Спасибо за использование сервиса ClipSaver.ru
Tato skladba je filozofickou sondou do hlubin lidské existence, času a nekonečného vesmíru. Na sklonku věků, kdy nás obklopuje stín a chlad, se ptáme na podstatu našeho bytí. Je náš rozum jen „dutým hladem“ po vědění, které nám stále uniká? Vizuálně i hudebně procházíme cestu od nicotnosti člověka v měřítku galaxií až po nevyhnutelné setkání se Smrtí – ne jako se zmarem, ale jako s návratem do původního Řádu. Je to příběh o touze obsáhnout svět, o strachu z neznáma a o finálním splynutí s tichem vesmíru. Jaký je skutečný smysl naší cesty v hřmění věčnosti? Možná jen ten záchvěv světla, který na moment oživí naši bytost, než se rozplyne v nekonečné nicotě, možná máme ještě jiné poslání...... Autorský text Na sklonku času trůní stín a chlad, lidský rozum, stálý dutý hlad. Nad koncem věků k vědění nedospějí, to zraky Bohů se v temnu skrytě smějí. Ó, Čase, netvore, ty střežíš onen vstup, Kde v duši hlubinách má být ten Boží trup. tu lidská nevolnost jen v prachu a v bázní, Hledajíc odpověď, jež v dálce tiše zazní. Kde Vesmír rozprostřel své chřtány bezedné, Tam hvězda za hvězdou se v nicotu propadne. zíráme v temnotu, kde žár se rozsvítil, ptáme se, kdo ten obří plamen oživil. A Smrt, ta kráčivá, jež v šedém šatě pluje, tu klenbu nad námi, ve věčnost spojuje. Není to zmar, jenž tělo v hlínu složí, však běh, jenž zpět se do Řádu vloží. Prav Bože, máš-li trůn, pak z mramoru a žuly, Či z dechu prvního, co z ticha vyvřel z nuly? Ne v kadidlovém dýmu tvá moc a krása tkví, Leč v každém světle, co bytost oživí. Ó, smysl života, jenž v hloubi duše čeká, Jsi tah a příval, co přes hory přetéká. v touze pachtivých, jsi často prvním, chtíc obsáhnout svět a tohoto se děsím. Kde Vesmír rozprostřel své chřtány bezedné, Tam hvězda za hvězdou se v nicotu propadne. zíráme v temnotu, kde žár se rozsvítil, ptáme se, kdo ten obří plamen oživil. Až v horkém popelu plamen dohoří, i lyra v hlubině tam potichu dozní. Lidská mysl je jen slabá, křehká nádoba... a věř že to není její pravá podoba... kde i čas končí.... Duše odletí... až do samotné nicoty! Hashtagy: #Smysl #Vesmir #Filozofie #Existencialismus #KosmickaCesta #Duse #Nicota #CeskaHudba #AIArt #SunoAI #Vizualizace #TemnaPoezie