AK47, AKSU, TANTAL a nebo TYPE 56? Kalachů jsou všude hromady ale který vybrat? скачать в хорошем качестве

AK47, AKSU, TANTAL a nebo TYPE 56? Kalachů jsou všude hromady ale který vybrat?

Magazín Tacticoolny naleznete zde: https://tacticoolna.cz/ Produkty na jejichž vývoji se podílíme naleznete zde: https://www.tacticool.cz/ Obchody jsou plné zcivilněných pušek systému Kalašnikov. Většina těchto zbraní jsou naprosto spolehlivé kousky a při výběru se téměř nedá sáhnou vedle. Otázkou je však jakou ráži a konfiguraci vybrat? Odstřelili jsme proto pár AK a jak se při střelbě chovají, můžete posoudit ve videu:) AKSU - 5,45 x 39 TYPE 56 - 5,56 Ak47 -Bulhar - 7,62x39 TANTAL 5,45 x 39 Kalachy Koncepce AK-47 je nejlépe popisován jako hybrid předchozích technologických inovací pušek. Kalašnikov se rozhodl navrhnout automatickou pušku kombinující nejlepší vlastnosti americké M1 Garand a německé StG 44.[7] Kalašnikovův tým měl k těmto zbraním přístup a nemusel "znovu vynalézat kolo". Kalašnikov sám poznamenal: "Mnoho ruských vojáků se mě ptá, jak se člověk může stát konstruktérem a jak se nové zbraně vyvíjejí. Jde o velmi obtížné otázky. Zdá se, že každý konstruktér má svou vlastní cestu, vlastní úspěchy a neúspěchy. Ale jedna věc je jasná: před pokusem vytvořit něco nového je důležité mít dobré znalosti všeho, co již v této oblasti existuje. Sám jsem měl mnoho zkušeností, které to potvrzují." Kalašnikov údajně okopíroval i další návrhy, jako byl Bulkinův prototyp TKB-415[8] nebo Simonovova AVS-31.[9] První konstrukce Michail Kalašnikov se začal konstrukcí samopalu pro náboj 7,62 × 39 mm M43 zabývat v roce 1942 a lehkého kulometu v roce 1943. V roce 1944 vstoupil do soutěže s novou poloautomatickou karabinou fungující na principu odběru prachových plynů se systémem s dlouhým zdvihem pístu a ráží 7,62 × 39 mm, silně ovlivněnou americkou M1 Garand. Jeho návrh však s konkurenční zbraní SKS-45 Simonov prohrál. V roce 1946 byla zahájena soutěž na novou útočnou pušku a Kalašnikov potvrdil vstup. Šlo o pušku fungující na principu odběru prachových plynů se systém s krátkým zdvihem pístu nad hlavní, závěrem podobným, jako měla jeho karabina z roku 1944 a zakřiveným zásobníkem na 30 nábojů. Kalašnikovovy pušky AK-1 (s obráběným pouzdrem závěru) a AK-2 (s pouzdrem závěru vyrobeným z lisovaného plechu) se ukázaly jako spolehlivé zbraně a byly přijaty do druhého kola soutěže spolu s dalšími návrhy. Tyto prototypy (také známé jako AK-46) měly rotační závorník, dvoudílné pouzdro závěru s odděleným chránítkem spouště, dvojí kontrolu (oddělená pojistka a přepínač režimu střelby) a nevratnou natahovací páku umístěnou na levé straně zbraně. Na konci roku 1946 byly pušky testovány a jeden z Kalašnikovových asistentů, Alexandr Zajcev, navrhl zbraň ještě překonstruovat ke zlepšení spolehlivosti. Zpočátku Kalašnikov nebyl ochotný, protože pušky už tak dopadly lépe než u jeho konkurentů, nakonec ho ale Zajcev přesvědčil. V listopadu 1947 byly dokončeny nové prototypy AK-47. Na jejich vývoji se podílel i Hugo Schmeisser, německý konstruktér útočné pušky StG 44, jenž byl po válce donucen pracovat v SSSR a pod Kalašnikovem působil.[10][3] Tyto modely využívaly systém s dlouhým zdvihem pístu. Horní a spodní pouzdra závěru byla spojena do jednoho pouzdra závěru. Přepínač režimu střelby a pojistka byly sloučeny do jediné páky na pravé straně pušky. Natahovací páka byla jednoduše připojena k nosiči závěru. Toto zjednodušilo konstrukci a výrobu pušky. První armádní zkoušky začaly na počátku roku 1948. Nová zbraň se ukázala být spolehlivá v širokém rozmezí podmínek a pohodlná na obsluhu. V roce 1949 byla přijata sovětskou armádou. Ruské verze AK-47 – verze s pevnou pažbou AKN-47 – verze AK-47 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače AKS-47 – verze se sklopnou ramenní opěrkou AKSN-47 – verze AKS-47 s lištou na levé straně zbraně pro noční zaměřovače Modernizace AKM, 7,62 × 39 mm – odlehčená, modernější a levnější varianta AK-47 RPK, 7,62 × 39 mm – kulometná verze odvozená od AKM AK-74 5,45 × 39 mm – předělaná verze AKM na moderní střelivo RPK-74 – modernizace RPK na moderní střelivo AK-101 – modernizace AK-74 pro náboje 5,56 × 45 mm NATO AK-103/AK-104 – modernizace AK-74 AK-107/AK-108 – modernizace AK-74 AK-12 Sovětský náboj 5,45x39mm se začal používat v roce 1974 pro AKS-74U a útočnou pušku AK-74. Nahradil tak starší náboj 7,62 x 39 mm. Jádro střely se skládá zejména z měkké oceli.V přední části střely pod tenkým měděným pláštěm je dutina naplněná vzduchem. Zadní část má kuželovitý tvar, aby při letu za střelou nevznikalo vakuum. Navíc je na konci střely jakási zátka z olova. Tyto všechny okolnosti mají za následek velmi výrazné posunutí těžiště do zadní části střely. Díky tomu při nárazu do pevné překážky se střela velmi snadno destabilizuje a při průletu tkáněmi neletí rovně, ale otáčí se. Tím se výrazně zvětšuje velikost střelného kanálu.