Pohybem ke zdraví - Tělo jako krajina pulzující energie скачать в хорошем качестве

Pohybem ke zdraví - Tělo jako krajina pulzující energie

Vítám Vás u dalšího videa Pohybem ke zdraví a dneska nám Romča vysvětlí jak je to s průtokem energie fyzickým tělem, které nás potom naladí a získáme z něho energii pro to duševní tělo. Ahoj já vás zdravím. Tak já bych začala možná tím fyzickým tělem. Jóga převzala koncept tří těl a ta tři těla jsou – hrubé tělo, to je to tělo z masa a kostí. To co cítíme, co si můžeme nasahat, to s čím pracujeme a co můžeme smysly a myslí vnímat a ovlivňovat. Je to vlastně ten tvar, mi jsme si povídali při té první lekci, ten tvar je ovlivněn jakousi alchymií velkých sil, což jsou země, voda, oheň, vzduch a prostor. Další to tělo je jemné energie, říká se mu jemnohmotné tělo, druhé tělo, a tomuto tělu se říká také astrální tělo. Právě tímto tělem už se nedá chápat, nemá žádný tvar. Je to jakýsi shluk energií, beztvarých energií a tímto tělem proudí právě ty energetické vzruchy, vzkazy, říká se jim oscilátory, a nebo kanálky, které převádějí tu energii do celého toho těla a rozvádějí ji tím energetickým systémem. To třetí tělo je nejhlubší, říkám se mu také kauzální a to už je opravdu ta nejhlubší část našeho těla a to je ta duše. Ta duše, která je spojená takzvaně s dámou a s karmou, určitě znáte možná z té jógy. I vůbec co se povídá o karmě, co si neseme s sebou a co zapříčiňujeme. Příčina a následek. No a také ochrana té dušičky, takže možná si i dovolím říct větší cyklus koloběh životů. A mi si teď ukážeme co nám pomůže, abychom byly právě v té harmonii a jednotě celého toho těla, všech těch těl. Takže pojďme si zacvičit trošku. Já tě poprosím pojď do kočičky, to znamená uděláme si oporu. Všichni ji určitě známe. Přecházíme na ruce, opíráme se o kolena. Pojďme si uvědomit, ruce by měli být pod rameny. Zkusme malinko víc roztáhnout prsty na rukou. Ať se tak spojíme s tou zemí, tím že na ni zatlačíme do té země a maličko povolíme v loktech. Jo zase je to stejné pravidlo jako když jsme stáli, že já když se opřu o tu ruku potřebuji mít volnost v těch kloubech, aby energie mohla proudit. Teď se pojďme zaměřit na kolena, klidně je dáme kousek dál od sebe a měli by mít obě ten pravý úhel s tou kyčlí. Takže já tě poprosím pojď koleny ještě dopředu kousek. Hlavinku dáme do napřímení a tady by mělo být stejné postavení, jako jsme si říkali ve stoji. To znamená tady zespoda vtáhnu pupík, maličko tu pánev sklopím, aby ta kostrč mířila rovně dozadu. Tady si procítím ta spodní žebra, aby se mi příjemně zatáhly dovnitř. Ramena srovnáme od uší dolů, tady vyplňujeme ten prostor mezi lopatkami, kdy se jemně můžu odtlačit od těch rukou a hlavinka je v prodloužení. Takže klidně sklopím zase tu hlavu a můj oční kontakt je s tou zemí. Pojďme jemně zatlačit rukama do země. Pojďme si uvědomit tu oporu. Co cítíš, když zatlačíš rukama do země? Já cítím takovou jako sílu teď cítím zrovna. Opravdu cítím takovou stabilitu a spojení s tou zemí. Krásně. Tak se vlastně ta síla z té země opírá do toho těla. Nezůstane to jenom v těch rukách, ale kam ještě se opře ta síla? Hodně jí cítím právě v těch dlaních, ale mám pocit že se rozprostírá do celého těla. Z těch dlaní mi proudí vlastně jakoby energie nebo ten pocit té jistoty, stability do celého těla. Bezva. Zkusíme k tomu zatlačit kolena do země a nárty. Teď máme natažené špičky do roviny a ještě tlačím těma rukama, přidám k tomu tlak těch nohou a kde cítím největší tu stabilitu a oporu? Většinou by se to mělo odrazit do středu těla. A tak to bude to co jsem cítila. Protože jsem cítila spojení ze předu i zezadu, ale neuměla jsem to popsat. Takže proto ono se to spojí uprostřed. Krásně. Bezva. Pojďme si teď opory zanechat. Jdeme trochu do nerovnováhy, do nestability. Pojďme zvednout levou paži do dálky. Nebudeme jí zvedat vysoko, stačí pouze kousíček ji vynést dopředu. Klidně dej paži níž a malíkovou hranu otáčíme dolů k zemi, aby nám zůstalo příjemně to rameno uvolněné. Jo? Klidně nechávám tu paži takhle nad zemí. A jenom vnímám tu stabilitu. Maličko povolit. A pojďme si uvědomit, že ten střed, to co jsme si nastavili před chvilkou by mělo zůstat pořád stejně. Že se to nikam nebortí. Pořád se držím té opory. Pojďme vrátit dlaň zpátky na zem. Přeneseme tu váhu, nádech. Vyneseme pravou paži. A zase si zkusíme uvědomit, že tady v té opoře by si nemělo nic změnit. Hlídám si pupík. Klidně pocitově stáhněte ten pupík dovnitř, ramena jsou volná a jenom si teď hlídám, že mám tři ty opory, ale ta stabilita toho středu zůstává perfektně stejná. Vracíme zpátky. Opřu se, spojím se s tou zemí. Pojďme zkusit zvednout levou nohu do dálky. Tak tady jsme mohli vidět, že najednou se ta váha rozhodila. Že najednou Viki šla boky do strany. A my bychom tam měli udržet právě tu stabilitu pořád stejnou. Tady lehce zatáhnu bříško a žebra, to je ono. Bezva. Možná že ta noha klesne níž, ale to nevadí. Naopak. Protože kdybychom nohou tlačili nahoru, tak se tady zbortím. Zbortím se v těch bedrech. Ony nepotřebují zvedat nohu teď zrovna vysoko. Vracíme zpátky. Zase ukotvíme koleno a zkusíme druhou nožku...