У нас вы можете посмотреть бесплатно „Přiznávám zrcadlu" – zpověď ženy (Autorská píseň) или скачать в максимальном доступном качестве, видео которое было загружено на ютуб. Для загрузки выберите вариант из формы ниже:
Если кнопки скачивания не
загрузились
НАЖМИТЕ ЗДЕСЬ или обновите страницу
Если возникают проблемы со скачиванием видео, пожалуйста напишите в поддержку по адресу внизу
страницы.
Спасибо за использование сервиса ClipSaver.ru
Všechny skladby naleznete na / @klondike256 Píseň: Přiznávám zrcadlu/Klondike256 Text: Marián Lipták Hudební zpracování: AI Symbol: Vlčí stopa – otisk identity, hlas duše Nejsou tu žádní svědci. Jen já a sklo A přesto cítím, jak rudnu Mluvím polohlasem, i když jsem sama Protože co dnes řeknu… je přiznání Moje. O tobě Přemýšlím, kdy se to stalo. - Kdy jsi mi vstoupil pod kůži Jestli to byl úsměv… nebo jen ticho, co zní a voní po růži Neptal ses. A přesto sis mě přečetl beze slova Já mlčela, ale tělo už tě dávno, znalo zpaměti a znova Říkám, že tě nechci, že to není nic víc Jen myšlenka v hlavě, když se vracím domů Ale noc mi šeptá pravdu, v každém snu i stínu A zrcadlo zná všechny lži, co na sebe, den co den kladu Přiznávám zrcadlu. ne tobě. To bych nezvládla Že jsi mi vepsán do dechu, do gest, to bych se styděla Nejsi můj a přesto mě vlastníš, víc než kdokoli dřív A já… já se bojím, jsi pro mne jako mořský příliv Dneska jsem tě zahlídla. Stačilo málo, jen pár kroků A já měla chuť obejmout tě – jen tak v letmém doteku Ale pak jsem se zasmála, zahrála roli, co mi jde nejlíp: Být ta, co nic necítí. A přitom dělat, že jsem bez chyb Tvůj hlas mě hladí, i když mlčíš A tvoje blízkost je jak teplo co mě ničí Bezpečné a nebezpečné zároveň, jak hrana nože A já na té hraně stojím – s holýma nohama, ach Bože Přiznávám zrcadlu, že už nevím, jak to skrývat dál Že se do tebe pomalu, ale jistě propadám Že, kdybys dnes vztáhl ruku, už bych neuhnula A možná bych padla. Před tebou bych ne-ustoupila Možná si to nikdy neřekneme. Ani pohledem. Ani činem A loučení pálí, jak rty zbarvené červeným vínem Jen čas, se ještě bojí, do toho zasáhnout Bojím se chvíle, kdy moje láska, může zhasnout Nejsi ten, kdo mě hledal. Ale jsi ten, koho jsem našla Tys čekal tam. I když jsem nehledala Před zrcadlem, dnes nestojím, jako já Ale jako žena, která se právě zamilovala Dnes už nemůžu říct, že se tě nebojím Že, beze stopy zmizíš a já se zbořím Tak mluvím k odrazu, tiše, beze slov navíc Popíjím sklenku vína, je to někdy na nic Neříkám: Miluju tě Jen stojím… a v tichu víc, než kdy dřív, vím Co chci slyšet zpátky, i mezi řádky A i kdybys to nikdy neřekl.. slzy se mi hrnou do očí Zůstaneš ve mně – jako píseň, která nikdy nekončí ❤️ Kontakt na autora: [email protected] (C) 2025 Marián Lipták – Klondike256 OSA kód: I005.23.13.85 Dílo je autorské – šířit můžeš dál, ale s uvedením autora. Děkuji každému, kdo naslouchá.