445/ H. Maršálková – Pomoz mi brácho скачать в хорошем качестве

445/ H. Maršálková – Pomoz mi brácho

Už noc se loučí s ránem a vítr šel spát, Stromy odkládaj závoj z mohutných stínů střechy borovic zachytly noční déšť, jako máma tvý slzy,co životem máš nést. Umírá modrý plamen v lese prší, z ohniště stoupá pára z mokrýho dříví hledíš k plamenům a hledáš osud svůj, dneska s kamennou tváří,sedí tu přítel tvůj a říká ? R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál, těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám. láska je prevít,umí tě pěkně vzít když nejvíc věříš,že s tebou bude snít. Pojď se mnou brouzdat trávu a pokus se žít, vždyť každý prošel blátem,to se tak stává, rmoutit se nesmíš,já tu bolest znám, samorost přece,nebude nikdy trám. Zažeň to chmurný ráno a pojď ke mně blíž, z cigaret popel svítí do obrysů tváří, sedíš protože to duši pomáhá a já tuším tvá slova co mysl ovládá : jak říká ? R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál, těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám. láska je prevít,umí tě pěkně vzít když nejvíc věříš,že s tebou bude snít. R : Pomoz mi brácho,já už nemůžu dál, těžko to zvládnu,na všechno zbyl jsem sám. láska je prevít,umí tě pěkně vzít když nejvíc věříš,že s tebou bude snít.