Karlovy Vary: Nová kniha představuje Karlovarská tabu (TV Západ) скачать в хорошем качестве

Karlovy Vary: Nová kniha představuje Karlovarská tabu (TV Západ)

Zbrusu nová kniha karlovarského patriota, novináře a bývalého rozhlasového zpravodaje Jaroslava Fikara s názvem Karlovarská tabu přináší jedenáct příběhů z historie města. Jedná se již o jeho sedmý počin. Jako první vyšla v roce 2014 kniha o šestnácti Karlovarských předměstích, na které navázala jako druhá část kniha o deseti samostatných obcích, jež se od města naopak odtrhly. Autor také zmapoval desítku Karlovarských rodin, po níž následovala publikace Karlovarský patriot. V té se objevili významní rodáci, zaniklé tradice, ale také oblíbené lokály a popis pravého lázeňského šviháka. V roce 2017 vyšla kniha Karlovarské příběhy a v témže roce také Obce za obzorem. V ní autor představil 46 obcí v okolí, které kdysi tvořily tzv. Velké Karlovy Vary. „U této poslední sedmé knížky jsem název zvolil podle toho, že většinou obsahuje příběhy, které se léta nepublikovaly. Nechci říci, že byly zakázané, ale jsou to příběhy lidí, kteří museli Karlovy Vary opustit, kteří byli z Karlových Varů vyhnáni. Přitom nešlo o nějaký divoký odsun, ale šlo např. o českého fotografa, který sem přišel po válce, fotografoval i některé choulostivé věci, že zde chodili prominenti s milenkami atd. Když potom státní bezpečnost po něm chtěla, aby fotografie vydal, tak jim archiv nevydal. Takže vykonstruovali soudní proces. A tenhle fotograf, který se jmenoval Jaroslav Houf, přezdívali mu FoFiFo, což znamenalo fotograf, film, fousy – ten dostal pět let natvrdo – pět let vězení. Poté, co si odseděl pět let, tak mu soudně zakázali Karlovy Vary. Takže toto jsou příběhy lidí, kteří ve své branži, ve svém oboru byli mistři. Uznávala je Evropa a byli známí po celém světě. Bohužel v Karlových Varech, jednak radnice a jednak i podnikatelé, jim záviděli, nepřáli jim, nesnášeli je – někdy je vyloženě nesnášeli. To je např. příběh Josef Meyer. To byl vynálezce horkých ondulací, fenomenální kadeřník, který sbíral tituly a jeho účesy byly známé po celém světě. A ačkoliv byl Rakušan tak musel Karlovy Vary opustit, zakázali mu Karlovy Vary. Vyhnali ho. Jiný případ byl zase Julius Meinl, který je všude ve Vídni považován za praotce vídeňských kaváren. Zjistil jsem z archivů a rodných listů, že je to trochu jinak, že Julius Meinl první z té generace se narodil v Kraslicích, ale podnikat začal v Karlových Varech. První jeho vynálezy, jako bylo pomalé pražení kávy, si vyzkoušel v Karlových Varech a staří Karlovaráci pamatují, že proti hlavní poště, to nároží ulic, tam se vždy říkalo u Meinla. Čili smyslem této knihy je, aby připomněla lidi, na které se zapomnělo, kterým město leccos dluží a kteří mají za sebou fantastickou kariéru,“ popsal některé z protagonistů autor Jaroslav Fikar. Kromě postav, které město mohly proslavit svým umem se v knize najdou i příběhy, ze kterých mrazí i po letech. „Do knihy jsem zahrnul i kauzu Jiřího Skomarovského. To byl ukrajinský dobrodruh, který přišel po válce do Karlových Varů bez dokladů. Pravým jménem se jmenoval Hrihorij Jermolenko. Zde záhadným způsobem přišel k dokladům a kontaktům s rezidencí sovětské tajné služby, která měla kancelář v Imperiálu. Postupně v kariéře – nejdříve se z něj stal národní správce autodílny, šmelil s autodíly, pak se z něho stal národní správce statku v Sedleci, kde „načerno“ zabíjeli, kde se dělali pitky atd. Tento člověk proslul tím, že po roce 1948 nabízel lidem, kteří chtěli propašovat na Západ, že je převede přes hranice. Bydlel v Mezirolí, tam ty lidi stahoval a místo, aby je převáděl přes hranice, tak je vraždil a zakopával v šachtě, která tam zbyla po kaolinovém dolu. Tento příběh byl zařazen např. do seriálu Třicet případů majora Zemana. Ovšem tam si to televizní autoři velice zkrášlili a vylepšili. Situovali to do místa, kde byly močály. Udělali z něho kulhajícího železničáře atd. Čili si to upravili. Já jsem šel vyloženě po dokumentech, i po těch část odtajněného archivu. Došel jsem tedy až k dokumentu, kdy Skomarovského s celou bandou převaděčů eskortovali do Vídně, kde bylo velitelství NKVD. Chybí mi tam u toho ale konec, protože tam už jsem se nedopracoval, co se s ním dělo, jestli byl popraven, zda byl odsouzen nebo jestli byl. Protože pak jsem našel ve zprávách SNB dotazy, že ho někdo viděl v Praze, že by údajně měl pracovat jako řidič na sovětské ambasádě. Tyto věci se nedaly ověřit,“ přiblížil autor. Celý rozhovor s dalšími mimořádně zajímavými popisy příběhů i plány na další tvorbu Jaroslava Fikara si můžete již teď pustit na našem youtube profilu RegionZápad.    / regionzapad