Petr Novák - Mé desky, mé lásky (oficiální video) скачать в хорошем качестве

Petr Novák - Mé desky, mé lásky (oficiální video)

Diskografie Petra Nováka na Supraphonline ► http://www.supraphonline.cz/umelec/55... Text "Mé desky, mé lásky": Když desky s tebou si pouštím jen malá lampa svítí nám máš oči jak šelma z houštin a já podléhám vidinám ty desky mají své stáří při každé se příběh dál každá spojí se s tváří té dívky, kterou jsem znal Mé desky, mé lásky mé výhry, můj žal mé desky, mé lásky čas už vás obehrál přestaň mě plísnit, že přehrál jsem ti starší styl a v každé další své písni jsem jinou dívku navštívil já říkám a s žádnou falší skončil jsem s tím, nejsem lhář a každé desce mé další ať patří už jenom tvá tvář Mé desky, mé lásky mé výhry, můj žal mé desky, mé lásky čas už vás obehrál Jedna z doby beatu plná něžných citů s chůzí houpavou taky v době folku měl jsem pěknou holku dávno už je za hlavou jedna z doby soulu té jsem dělal mouru měl jí kamarád teď už jedno zbývá ať se co chce zpívá v lásce změna žádná, ale já jsem rád Mé desky, mé lásky mé výhry, můj žal mé desky, mé lásky čas už vás obehrál Mé desky, mé lásky mé výhry, můj žal mé desky, mé lásky čas už vás obehrál čas už vás obehrál čas už vás obehrál Petr Novák se narodil 6. září 1945 v Praze na Vinohradech. Jeho rodiče se brzy rozvedli, svého vlastního otce prakticky nepoznal. Rok 1948 nesla rodina velmi těžce, a to se odráželo v celém Novákově životním postoji, v jeho nesmiřitelném postoji vůči bolševickému zřízení. V roce 1962 ho dokonce vyloučili z gymnázia, a to těsně před maturitou. Školu již nikdy nedokončil a nikdy nezískal ani řádné hudební vzdělání, přestože na piano hrál už od šesti let. Se svými kamarády a sousedy z domu – Karlem Slukou a Ivo Plickou, založil kapelu. Poslouchali v té době nábožně Beatles, a tak začali hrát jejich písně a pojmenovali se hrdě a bezelstně také Beatles. V roce 1965 poprvé nahráli za pomoci technika z rozhlasu pana Slámy svou první nahrávku ve sklepě jednoho domu. P. Sláma odnesl písničky Jiřímu Černému. Ten vybral „Já budu chodit po špičkách“ a „Povídej“ a odvážně ji zařadil do rozhlasové hitparády Houpačka. K naprostému překvapení všech se písnička hned po prvním odvysílání stala naprostým hitem a držela se v čele rok a půl. Museli kvůli ní změnit pravidla Houpačky, protože by tam zřejmě zůstala ještě hodně dlouho.Téměř přes noc se tak Petr Novák se svými kamarády stali hitmakery, ovšem pouze v rozhlase, protože téměř nekoncertovali, a hlavně v září roku 1965 její dva členové narukovali na vojnu, čímž došlo k rozpadu původní kapely. Petr využil čas a zaměřil se na svůj dávný sen - chtěl se stát hercem. Přihlásil se na DAMU, kam ho nakonec nepřijali, a tak nastoupil jako elév do kočovného divadla Maringotka. V roce 1966 mu nabídla skupina Flamengo angažmá. Rozhodl se pro návrat k muzice. V roce 1967 znovu oživuje svou kapelu a v této době zažívá Petr zřejmě největší úspěch v celé své kariéře. Nelze ovšem pominout politické události, které v době této úspěšné kariéry velmi citelně zasáhly do života nejen Petra Nováka. Svůj jednoznačný postoj prezentoval, a to se vší parádou. Stalo se tak hned v roce 1969 na Bratislavské lyře, kde zazpíval píseň a vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha. Petr Novák začal mít potíže. Sice nikdy nedostal oficiální distanc, jen takový tichý. Všichni se ale báli Nováka zvát, aby z toho neměli problémy. Novákovým snem a naplněním bylo promlouvat k lidem, mluvit o trápení a problémech, které prožívají lidé jako on. Začátkem 70. let na tom byl velmi špatně nervově i zdravotně, zažívá svou první velkou krizi, jak hudební, tak životní. Znovuobnovená kapela se pomalu rozpadá, protože se neuživí. Někdy začátkem roku 1974 měl Petr Novák velmi vážnou autonehodu, když se vraceli z koncertu. Auto řídil manažer, který při té nehodě přišel o nohu, Petr se amputaci vyhnul jen o chlup. Nohu mu v Havlíčkovo Brodě sešroubovali a o několik měsíců později už zase vystupoval. V roce 1984 přichází další zlom v jeho životě - vzal si herečku Evu Jakoubkovou. Petr měl několik neřestí. Byl velmi silný kuřák, rád a vytrvale popíjel alkohol a téměř vůbec nejedl. Místo snídaně si dal pivo, místo oběda další, k večeři případně víno. Není divu, že byl velmi hubený, kostnatý, šlachovitý a křehký. Velmi snadno a často přišel k nějaké zlomenině, jednou to byla pata, pak žebra, nakonec mu praskl kyčelní kloub, a tak dostal totální endoprotézu. Bolestí se už nikdy nezbavil. Jeho zdravotní stav velmi zhoršovala rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. 19. srpna 1997 mu od rána nebylo dobře. Nešel ani do své oblíbené hospůdky U radnice, kde se stavoval ještě předchozího dne. Celý den proležel, odpoledne usnul a spal. Krásná smrt... Její příčinou byl srdeční kolaps, celkové vyčerpání organismu. V době smrti vážil při své výšce 190 cm jen 60 kilogramů…