Prokopské údolí - nový jednolitý (skoro) povrch celým údolím скачать в хорошем качестве

Prokopské údolí - nový jednolitý (skoro) povrch celým údolím

Nový povrch položen ve dvou etapách (podzim 2016 a jaro 2017) Dokonalá nenáročná cesta krásným údolím mezi Hlubočepy a jihozápadní Prahou - stejně tak platí i cestování naopak! Podrobné informace: Leží na jihozápadě Prahy a zaujímá celou oblast Dalejského a Prokopského údolí, od Řeporyj a Nových Butovic až po Zlíchov. Území budují horniny siluru a devonu, především vápence. Vyskytují se i břidlice a sopečné horniny (diabasy a jejich tufy), které jsou součástí podmořské silurské novoveské sopky. Údolní zářez i postranní rokle mají většinou strmé svahy se skalními výchozy. V dolní, východní části přírodního parku je výškový rozdíl mezi plošinou a dnem údolí více než sto metrů. Svahy jsou členité, což je podmíněno různou odolností hornin proti erozi. Snížené partie, tvořící často svahové stupně a sedla, obvykle odpovídají břidlicím, skály a dílčí vyvýšeniny odolnějším vápencům. Vystupuje zde celá řada pozoruhodných útvarů, jako je strmý nárazový svah na soutoku Dalejského a Prokopského potoka, tzv. Klukovický amfiteátr s protilehlým vrchem Špičákem, hřebeny Bílých skal lemující ostrožnu Butovického hradiště, mohutný masiv Dívčích hradů nad Zlíchovem, bizarně formované holé skalky diabasových aglomerátů novoveské sopky zvané Hemrovy skály či Bílá rokle u hlubočepského hřbitova. Reliéf je silně ovlivněn mnoha lomy různého typu i stáří. Jsou to strmě spadající vrstevní lavice, odkryté výběrovou těžbou v nejstarších dobách, např. umělý kaňon u Jezírka vzniklý vytěžením svisle vztyčených lavic třebotovských vápenců spodního devonu, monumentální hladké stěny Vysoké i nedávno opuštěný Prokopský velkolom s vysokou strmou stěnou. Jsou zde i krasové jeskyně, např. soustava Korálových jeskyní v Klukovickém amfiteátru nebo Hlubočepská jeskyně ve skalním stupni na návrší Bašta s otevřenou drolinou na úpatí. Velká Prokopská jeskyně byla zničena těžbou v Prokopském velkolomu. V rokličce východně od Klukovického amfiteátru je i menší prameniště usazující pěnovec (Stydlá voda). Je zde pestrý půdní pokryv, v němž se silně uplatňují rendziny, méně rankery, dále kambizemě a hnědozemě na hlinitých podkladech. Původní lesní vegetace se zachovala jen v Dalejském háji proti bývalému Prokopskému velkolomu. Najdeme zde dubohabřiny, habrové javořiny i lipo-javorové porosty na sutích, na suchých hranách i teplomilné doubravy s dubem pýřitým, přecházející na hranách skal do otevřených ploch s výskytem třemdavy bílé a kakostu krvavého. Na ostrožnách skal Dalejského háje se vyskytují fragmenty šípákové doubravy. Na skalkách obrácených k severu jsou porosty pěchavy vápnomilné i kdysi vysazeného lomikamene dlouholistého, který pochází z Alp a přežívá zde již od poloviny 19. století. Ostatní lesní porosty na okrajových pláních a některých stráních jsou z velké části vysazené během 20. století a pozůstávají z větší části z nevhodných dřevin, k nimž patří trnovník akát a borovice černá. Teprve nedávno vysazené porosty na okrajových plošinách mají složení příznivější, ale i tak se značně liší od potenciální lesní vegetace těchto stanovišť. Největší hodnotu mají stepní a skalní společenstva s kavyly a dalšími rostlinami: sasanka lesní, koniklec luční český či devaterníček šedý. Pozoruhodná je stepní vegetace na Hemrových skalách, kde vystupují mezi jednotlivými drny plochy holé horniny a kde se hojně vyskytuje reliktní česnek tuhý.