Brno, vesmír, vteřiny | Brna velká jako Brno скачать в хорошем качестве

Brno, vesmír, vteřiny | Brna velká jako Brno

Nevěřte tomu, že za úplatu pojmenujete po sobě nebo svém blízkém nějakou hvězdu. Tak to nefunguje. Jediným arbitrem nomenklatury vesmírných těles je totiž Mezinárodní astronomická unie: komety dostávají jména PODLE svých objevitelů, naopak planetky OD svých objevitelů. Právě takovou cestou se naše metropole dostala do vesmíru. Poprvé na sklonku 19. století a rovnou cimrmanovským způsobem. Česko-rakouský astronom, rodák ze slezské Opavy, Johann Palisa, v té době první adjunkt vídeňské univerzitní observatoře, nalezl 20. března 1890 v oblasti mezi Marsem a Jupiterem těleso, které na návrh dvorního rady Augusta Biely pokřtil latinským názvem Bruna. S ohledem na to, že to byla v pořadí 290. objevená planetka, zní celé její úřední označení (290) Bruna. České jméno “Brno” obdrželo jiné těleso pohybující se v téže části Sluneční soustavy, avšak až o století později od Antonína Mrkose, který si ji poprvé všiml 17. listopadu 1981. Planetka (290) Bruna kolem Slunce obletí jednou za tři a půl roku, dokáže se od něj vzdálit na 440 milionů kilometrů a naopak přiblížit na 260 milionů kilometrů. Srážka s Marsem však nehrozí, pohybuje se po značně skloněné dráze. Pozorování přitom naznačují, že má podobu desetikilometrové „brambory”, která se kolem své osy otočí za zhruba 14 hodin.. Planetka (2889) Brno kolem Slunce obletí jednou za pět roků ve vzdálenosti od 400 do 500 milionů kilometrů. Zřejmě má průměr 17 kilometrů a otočí se jednou za devět a půl hodiny. Zajímavé je, že patří do tzv. kolizní rodiny Eos, kterou tvoří planetky na podobných drahách vzniklé před 1 až 2 miliardami let po srážce tělesa o průměru asi 240 kilometrů s desetkrát menší planetkou. Tato událost přitom (2889) Brno nenásilně spojuje s Johannem Palisou: Planetku (221) Eos, která dala název tomuto roji trosek, totiž objevil právě on. Johann Palisa i Antonín Mrkos jsou exemplární případy, jak v jejich době vypadala astronomická technika i způsoby odborné práce. Johann Palisa (1848-1925) se narodil v Opavě, po studiích a krátké praxi zakotvil v roce 1871 v chorvatské Pule poblíž Rijeky, kde se nacházel vojenský přístav Rakouska-Uherska. Na zdejší námořní observatoři měl na starosti časovou službu, tedy stanovení a udržování přesného času. Možná z nudy, začal se věnovat také hledání menších kamenných těles – planetek, o kterých bylo známo, že se vyskytují v oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Po devíti letech se přesunul do Vídně a v programu pokračoval na univerzitní observatoři vybavené dalekohledem o tehdy unikátním průměru objektivu 68 centimetrů. Nebylo to však nijak jednoduché, vždyť fotografie byla teprve v plenkách, takže se musel spoléhat výhradně na vlastní oči. K dispozici neměl ani věrohodné mapy hvězdného nebe. Samotný postup však byl jednoduchý, byť mimořádně náročný na vytrvalost: Prostě se snažil odhalit „zářící body“, které s odstupem několika nocí změnily polohu vůči vzdálenějším hvězdám a/nebo chyběly na hvězdných mapách. První těleso se mu podařilo nalézt 18. března 1874, později ho chytře pojmenoval (136) Austria. Když pak odcházel z Puly do Vídně, měl na seznamu dalších 27 exemplářů. Ještě za Palisova života však bylo hledání planetek pouhýma očima převálcováno jednak rostoucím světelným znečištěním nad industriální Vídní, jednak nástupem fotografie. Právě na této technologii ale o století později postavil vlastní pozorovací program Antonín Mrkos (1918-1996), rodák ze Střemchoví v Dolní Loučce u Brna. V jeho životopise najdeme hned tři klíčová období. První začíná po druhé světové válce, kdy pracoval na astronomické observatoři na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách, později o něco výše na Lomnickém štítu. V letech 1957 až 1959 se Antonín Mrkos vydal spolu se Sověty na výpravu do Antarktidy (jako historicky druhý Čech) , kde na stanici Mirnyj studoval polární záře a světlo noční oblohy. Antonín Mrkos od roku 1966 vedl hvězdárnu na Kleti, kde v letech 1977 až 1991 fotograficky zachytil 275 neznámých planetek. První objevená byla (20964) Month Naklethi, první pojmenovaná (2199) Kleť. To proto, že tato tělesa dostávají jména teprve poté, kdy je dostatečně přesně známa jejich dráha ve Sluneční soustavě. Antonín Mrkos nalezl těleso (20964) 16. října 1977, avšak jméno dostala teprve v roce 2001. Mezi další jeho úlovky patří planetka (5797) Bivoj, která se sice přibližuje k dráze Země, ale vzdaluje až za Mars, nebo (217628) Lugh, co křižuje dráhu Venuše. Jak (290) Bruna, tak (2889) Brno jsou sice „veliké jako Brno“, ale sto tisíckrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné bez dalekohledu. Velmi stěží by tedy byly patrné i těmi největšími dalekohledy Hvězdárny a planetária Brno na Kraví hoře. -- Zdroj: planetky.astro.cz; T. Gráf, Život a dílo prof. J. Palisy (Říše hvězd, 1999); komety.cz; H. Adámek, Češi v Antarktidě (2010); J. Tichá, Český astronom na pět aneb Mrkos; K. Šiktanc, J. Vávra, Naši v Antarktidě (1963); R. Albrecht, Early Asteroid Research in Austria; P. Scheirich; J. Tichá