У нас вы можете посмотреть бесплатно Jaro ožívá s popisy druhů или скачать в максимальном доступном качестве, видео которое было загружено на ютуб. Для загрузки выберите вариант из формы ниже:
Если кнопки скачивания не
загрузились
НАЖМИТЕ ЗДЕСЬ или обновите страницу
Если возникают проблемы со скачиванием видео, пожалуйста напишите в поддержку по адресу внизу
страницы.
Спасибо за использование сервиса ClipSaver.ru
JARO OŽÍVÁ Poslední únorové dny slunce na jihu Moravy probudilo jaro. Příroda se rozeznívá zpěvem ptáků, barvami a vůněmi prvních květů lákajících hmyz k občerstvení a opylení. V každém koutku přírody je "slyšet" jaro. I v tom nejtišším. Kde jinde čerpat sílu a naději, než právě v souznění s přírodou. Strakapoud i brhlík (dutinoví ptáci) mají zájem o hnízdní dutinu, kterých je žalostně málo s tím, jak lidé kácí staré stromy. V akátu, který si vyhlédl strakapoud, hnízdil roky brhlík - v dutině právě po strakapoudovi. Aby se mu tam nikdo větší nedostal, vyzdil vchod pevně blátem a slinami v naprosto přesný průměr na svou velikost. Teď se o svoje místo právem obává. Stromů, těch silných, velkých, tady dříve bývalo dostatek, strakapoudi, datli i žluny vytesali vždy někde ve starém kmeni nové dutiny, po nich tam hnízdili ptáci, co si dutinu vysekat nemohou, třeba brhlík. Sojky, když se namlouvají v tuto dobu, létají ve skupině a nádherně se předvádí s velmi pestrým slovníkem od nejjemnějších tónů plných něhy po známé sojčí skřeky. Také napodobují mnohé jiné ptačí druhy. A tak třeba uslyšíte li nečekaně nad sebou káně, podívejte se, jaká má krásná modrá peříčka 🙂 Čížci lesní zatím létají v hejnu, vědí, že ještě bude i zima a tak se drží v blízkosti míst, kde mají potravu. Později hnízdí v lesích ve vyšších polohách a málokdy se s nimi setkáte. A již se vrátili holubi hřivnáči z jihozápadu (Středomoří). Dříve tak plaší ptáci se stali v krátkém čase doslova synantropními druhy (žijící v blízkosti člověka). Červenka je malý pěvec, který zpívá melancholickým hlasem brzy ráno a večer a také za tmy, zpívají sameček i samička. Právě červenka nutně potřebuje keře až na zem, z pohledu člověka "zanedbané", které jí skýtají potravu - hmyz a úkryt (hnízdí nízko u země). Její velké tmavé oči prozrazují, že žije více v šeru keřů. Chcete - li poslouchat nádherné písně červenky, která můj film uzavírá, ponechejte jí keře, neupravené, neosekané, tak, jak je moudrá příroda stvořila. A tak je také film na samém začátku prosbou za stromy a na konci prosbou za keře...právě v tuto dobu brzkého jara, kdy lidé rádi podle sebe "upravují" svět. Jitka Havlová