Bořek Slezáček: Nejhorší je, když jsou umělci konformní скачать в хорошем качестве

Bořek Slezáček: Nejhorší je, když jsou umělci konformní

„Před 35 lety bych nevěřil, že budu žít normální život. Dnes žiju na vesnici, zahradničím, vydělávám peníze a starám se o rodinu,“ říká herec a hudebník Bořek Slezáček. Pro většinu diváků je ale nejznámější jeho éra hudebníka, člena několika kapel a s tím spojený bujarý život plný alkoholu a večírků. Jeho rebelský přístup neunikl ani médiím. „Ano, byl jsem arogantní frajírek a uměl jsem být pěkný kretén. Umím to i dneska, jen to lépe schovávám. Bulvár si to tehdy užíval, protože jsem je posílal tam, kam podle mě patří. Oni mi to vraceli, takže jsme si to vlastně vzájemně užívali,“ vzpomíná na svou image z minulosti. „Život mě ale naučil, že když začneš přehánět – ať je to barový život, nebo večírky –, začne se to obracet proti tobě. Musel jsem si přenastavit život tak, abych eliminoval věci, které mě ohrožovaly, jako třeba rizikový pití.“ Dnes se kromě zpěvu věnuje i herectví. K tomu se dostal až ve 42 letech, právě po změně životního stylu. „Všichni ostatní měli 20 let náskok, ale co už. Nikdy není pozdě. Herectví mě vždycky lákalo, už na gymplu jsem hrál v amatérském divadle a snil jsem o tom. Později jsem se k tomu vrátil, když jsem skončil s hudbou a bouřlivým životním stylem.“ Bořek v rozhovoru otevřel i téma, kterému se běžně vyhýbá – politiku a roli umělců v ní. „Nebavíme se o politice ani v našem podcastu, protože je to polarizující téma. Polovina lidí by byla nadšená z našich názorů, druhá polovina by nás nesnášela. A proč si urazit polovinu posluchačů?“ vysvětluje. Na druhou stranu připouští, že někteří umělci by se k politice vyjadřovat měli. „Nejstrašnější je, když jsou umělci a novináři konformní se společenským systémem. To se tady děje. Zahraniční umělci – třeba v Německu nebo jinde – jsou vždycky v opozici vůči systému. Tady u nás jsou jeho největší podporovatelé, a to mě překvapuje,“ dodává kriticky.