Hrad(Castle)Trosky-zřícenina(ruins) 1080p CZ скачать в хорошем качестве

Hrad(Castle)Trosky-zřícenina(ruins) 1080p CZ

Hrad Trosky byl postaven na dvou izolovaných čedičových sucích, které předurčily vzhled i dispozici objektu. Lze říci, že stavitelé hradu, se skutečným smyslem pro účelnost a plné využití daného prostoru, pojali stavbu jako komplex budov, umístěných na skalním bradle mezi oběma skalisky s věžemi, jimž lid již dávno dal příznačná jména: vyšší a štíhlejší Panna, nižší a hmotnější Baba. Pevnost hradu spočívala jednak v přirozené neschůdnosti terénu zejména na příkré jižní straně, na strmosti obou zmíněných skalisek, ale i na opevněních umělých. Ta se skládala jednak z trojitého pásu hradeb, které chránily níže položený prostor mezi Pannou a Babou, jednak ze systému bran, které uzavíraly přístup do vnitřních hradních prostorů. První brána střežila přístup do dolního nádvoří, jež plnilo funkci předhradí s potřebnými hospodářskými budovami. V jeho západní části -- pod Babou -- bylo možno druhou branou projít značně širokou a kdysi více než 10 m vysokou hradbou. Ta otevírala vstup do hradního nádvoří, chráněného na západní straně Babou a z ostatních tří stran hradbami. Odtud se další branou vcházelo na prostranství před hradním palácem, který stál na vyvýšeném místě skalního bradla, k skalisku Panny. Palác byl obdélného půdorysu, měl dvě patra a byl chráněn hradbami a strmým terénem. Největší ochranu mu však skýtala věž na Panně. Uvedený systém opevnění a bran propůjčoval hradu mimořádnou bezpečnost, kterou ještě zvyšovaly věže na obou zmíněných skaliscích. Jejich společným znakem je strmost a nepřístupnost. Na nižším skalisku, vysokém asi 50 m, stálo věžovité stavení, k němuž bylo možno se dostat jen po dřevěných schodech, z přilehlé hradby. V dostřelu samostřílů z této věže byla západní část hradu včetně druhé brány a druhého nádvoří. Protější skalisko bylo asi o 10 m vyšší a neslo štíhlou věž, do níž bylo možno vstoupit jen z nejvyššího patra hradního paláce přiléhajícího k patě skaliska. Tato věž byla posledním útočištěm obránců, protože skýtala znamenitou možnost obrany i proti daleko silnějšímu nepříteli. V přizemí věže bylo sklepení, obytné prostory byly až v prvním patře. Tím, že stavitelé hradu spojili obě skaliska hradbami, vytvořili z hradního areálu a budov v něm kompaktní celek, vertikálně však dosti členitý, poněvadž poslední vnitřní nádvoří před palácem bylo přístupné z předchozího nádvoří jen po schodech; nad ním se tyčil palác a ještě nad ním věž na Panně. Stavební materiál -- čedič -- byl na místě, nárožní kameny věží jsou z pečlivě opracovaného pískovce, jehož ovšem skýtá Český ráj v okolí Trosek dostatek. Některé části budov -- zejména v patře -- však byly roubené. Celkovou dispozicí, výškou věží, kombinací stavebního materiálu a využitím terénních podmínek byly Trosky v době své největší slávy objektem mimořádně pozoruhodným, vzhledově velmi zajímavým a bezesporu malebným. Hrad se jmenoval Trosky již od svého vzniku a název převzal podle pojmenování skalního útvaru, na němž byl postaven. Poprvé se uvádí v r. 1396 v přídomku Čeňka z Vartemberka „z Trosk" († 1393). Ten byl zřejmě zakladatelem hradu, to znamená, že jeho počátky spadají do druhé poloviny 14. století. Vartemberkové drželi v severních Čechách rozsáhlé statky na Jičínsku, Turnovsku, v oblasti Jablonného v Podještědí, Mimoně a mnozí z nich se významně podíleli na politickém dění své doby. Čeněk vlastnil Bydžovsko, Vysoké Veselí a kraj na severozápad od Jičína. Zřejmě zde neměl dost pevné sídlo, a proto si postavil hrad Trosky. Na počátku 90. let 14. století však finanční těžkosti přinutily Čeňka k tomu, že celé panství s Troskami postoupil králi Václavovi IV. Od něho je získal Ota z Bergova, který se tu uvádí již v r. 1399. Ota, velmi aktivní činitel panské opozice proti králi Václavovi IV., se zúčastnil všech akci proti němu a měl podíl na králově zajetí. Když se Václavův bratr Zikmund zmocnil vlády v Čechách, pověřil Otu spolu s dalšími třemi pány správou země. I Otův syn, Ota mladší z Bergova, stál na straně Zikmundově, byl věrným katolíkem, avšak pro vlastní obohacení neváhal v r. 1415 sáhnout po církevním majetku kláštera v Opatovicích nad Labem.