Poprava nacistického krále Běloruska, který křičícím dětem hodil sladkosti, než je pohřbil zaživa скачать в хорошем качестве

Poprava nacistického krále Běloruska, který křičícím dětem hodil sladkosti, než je pohřbil zaživa

...Přestože Kube dával najevo, že je ochoten pomoci při řešení takzvané „židovské otázky“, považoval německé Židy za součást německé kulturní sféry, odlišné od „neněmeckých Židů“, které popisoval jako „domorodé, surové hordy“. Zvláště se stavěl proti deportaci „starých frontových vojáků“, kteří byli vyznamenáni za svou službu v první světové válce, a „židovských míšenců“. Podařilo se mu přinejmenším v jednom případě zajistit přesun vyznamenaného veterána z první světové války, Karla Loewensteina, do Terezína, který tam válku přežil. Ačkoli byl Kube zarytý antisemita, jeho činy byly rozporuplné. Když mělo být koncem března 1942 na popud civilní správy obnoveno systematické masové vyvražďování místních Židů, Kube údajně „trval na řádném postupu při likvidaci“, aby se vyhnul chaosu a udržel si nad operacemi kontrolu. Později se odvolal k Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti a sabotoval likvidační akci proti Židům v minském ghettu, kterou vedl SS-Obersturmbannführer Eduard Strauch. Kube se postavil proti Strauchovým tvrdým metodám a označil je za „nehodné německého člověka a národa Kanta a Goetha“. V reakci na to Strauch doporučil Obergruppenführerovi Erichu von dem Bachovi Kubeho propuštění, protože prý Kube neumí rozlišit Němce a německé Židy. Kube navíc údajně nazval policistu, který zastřelil Žida, „prasetem“ a varoval židovskou radu v Minsku, když dostali pokyn připravit 5000 Židů na „přesídlení“, což by pro ně znamenalo jistou smrt. Kubeho chování bylo i nadále plné rozporů a navzdory svým dřívějším výhradám se 2. března 1942 v minském ghettu podílel na hrůzném činu. Při razii německé a běloruské policie byla zajištěna skupina dětí ze školky nebo sirotčince v ghettu a děti byly hozeny do hlubokých jam s pískem, aby tam zemřely. V tu chvíli na místo dorazilo několik důstojníků SS včetně Kubeho. Kube, v uniformě bez poskvrnky, hodil vyděšeným, křičícím dětem hrst sladkostí a pak odešel. Žádné z dětí nepřežilo, protože byly v písku zaživa pohřbeny. Wilhelm Kube byl ženatý muž s rodinou. S manželkou Anitou Marií, která byla o 24 let mladší než on, měli dva syny - Petera narozeného v roce 1936 a Waltera narozeného v roce 1943. V následujících měsících se Kubeho činy stávaly ještě brutálnějšími, protože i nadále prosazoval nacistické cíle. V září 1942 ve vyhlášce zdůraznil, že výraznému zastoupení Židů mezi partyzány lze čelit pouze „vyčištěním země od Židů“. Kube nevznesl žádné námitky proti zabíjení německých Židů, kteří nebyli schopni práce, a v květnu 1943 ukázal skupině italských fašistů používanou plynovou komoru. Během roku 1942 nařídil masové vyvražďování Židů a své rozkazy zdůvodňoval obavami z vypuknutí nemocí v židovských ghettech. Navíc osobně těžil ze zabaveného židovského majetku a využíval svého postavení k obohacování se na úkor obětí. V červnu 1943 napsal Kube říšskému ministrovi pro okupovaná východní území Alfredu Rosenbergovi následující: „Skutečnost, že se Židům dostává zvláštního zacházení, není třeba dále rozebírat. Představte si jen, že by se o těchto událostech dozvěděla druhá strana a využila je! S největší pravděpodobností by taková propaganda neměla žádný účinek jen proto, že lidé, kteří by o tom slyšeli a četli, by jednoduše nebyli připraveni tomu uvěřit.“ Zvláštním zacházením Kube myslel vyhlazování. Nakonec Kubeho jeho zločiny dostihly. Wilhelmu Kubemu bylo 55 let, když byl 22. září 1943 zavražděn ve svém minském bytě pomocí časovaného zařízení ukrytého v matraci. Bombu umístila sovětská partyzánka Jelena Mazanik, Běloruska, která byla v Kubeho domácnosti najata jako služebná a která byla později přesvědčena, aby na něj spáchala atentát. Vzhledem ke Kubeho kritickému postoji k některým protižidovským akcím SS označil Himmler atentát údajně za „požehnání“. Přesto SS v odvetě zabily více než 1 000 mužských obyvatel Minsku. Mazanik represím unikla a pokračovala v boji s partyzány. V říjnu 1943 jí byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu, nejvyšší vyznamenání za statečnost ve službě sovětskému státu a společnosti. Během druhé světové války zahynuly více než dva miliony Bělorusů, což představovalo přibližně 25 % celkové populace, tedy nejvyšší podíl ze všech zemí zapojených do války. Odhaduje se, že během holokaustu bylo zavražděno přibližně 800 000 Židů, tj. 90 % židovské populace Běloruska, z toho nespočet rukou nacistických válečných zločinců, jako byl Wilhelm Kube. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #holocaust #holokaust #ww2