Balada o Janě Saidlové Rozšířená cover verze v 2 скачать в хорошем качестве

Balada o Janě Saidlové Rozšířená cover verze v 2

Pro moji milovanou Janičku Na břehu řeky stála Jana, v očích jí svítil stín i plamen, vítr jí vlasy v dálku hnal, jak příběh, co se vypráví nám. Kroky jí vedly cestou mlhou, srdce však neslo tíhu dnů, v tichu se ozval hlas tak jemný, jak zvon, co zní jen v okamžiku snů. Říkali lidé krásná, vzácná, její smích léčil bolest v nás, a přesto v noci, v časech prázdna, šla sama dál, jak bludný jas. A kdo ji potká v šeru rána, ten v očích najde dávný sen, balada zpívá: Jana Saidlová, její příběh nikdy nezmizí ven. A když na obzoru slunce vychází, krásu dne nám Jana připomíná, v její duši síla, co nás provází, v úsměvu světlo, co nikdy nezhasíná. Říkali lidé krásná, vzácná, její smích léčil bolest v nás, a přesto v noci, v časech prázdna, šla sama dál, jak bludný jas. A když se večer snese tiše, v krajině zhasne další den, Jana jde dál, jak světlo v duši, kde každý krok je dávný sen. Říkali lidé krásná, vzácná, v jejích očích bouře, v srdci hlas. A přesto v noci, v časech prázdna, jde dál, v srdci nese vlastní hlas. Jana Saidlová, jméno z plamenů, co v mysli zůstává a vrací se zas.