Nacistická lékařka, která zabíjela novorozence a bila těhotné ženy, aby potratily - Herta Oberheuser скачать в хорошем качестве

Nacistická lékařka, která zabíjela novorozence a bila těhotné ženy, aby potratily - Herta Oberheuser

...Později tyto vraždy líčila jako humanitární čin. Podílela se také na nucených potratech žen, které byly již v sedmém nebo osmém měsíci těhotenství. Kromě nucených potratů také těhotné ženy bili, aby vyvolali potraty a zabili novorozence. Němka Anna Heil po válce vzpomínala, jak dostala zprávu, že její sestra zemřela v Ravensbrücku, a kontaktovala Oberheuser v naději, že se dozví více podrobností o jejích posledních dnech. Oberheuser ji udeřila do tváře a do břicha, a u toho na ni křičela: "Je pryč! Protože byla jenom zbytečný žrout a takové lidi už tady opravdu nepotřebujeme!" Gebhardt, Oberheuser a Fischer uskutečnili pokusy na 86 ženách, z nichž 74 bylo polskými politickými vězeňkyněmi. Pět z nich zemřelo přímo na následky pokusů. Mnoho z výše uvedených experimentů bylo provedeno v sanatoriu Hohenlychen, které se nacházelo asi 12 km od Ravensbrücku. V Ravensbrücku lékaři SS prováděli také sterilizační pokusy na ženách a dětech, často romské národnosti, ve snaze vyvinout účinnou sterilizační metodu. Celkem Ravensbrückem prošlo asi 132 000 žen z celé Evropy, včetně Polek, Rusek, Židovek, Romek a dalších. Z tohoto počtu více než 92 000 žen zahynulo. Když byl tábor 30. dubna 1945 osvobozen Rudou armádou, nacházelo se v něm asi 3 500 nemocných žen, mužů a dětí. Spravedlnost nakonec Oberheuser dostihla, když byla souzena v norimberském "lékařském procesu", v němž byla mezi obžalovanými jedinou ženou. Během procesu tvrdila, jak ženám, které byly podrobeny pokusům, pomáhala. Ty, které její léčbu přežily, však na to, co se stalo, vzpomínaly jinak. Stefania Lotocka svědčila o tom, že Oberheuser odmítla obětem poskytnout vodu, a Stanislawa Mlodkowska Bielawska dodala, že když už vodu Oberheuser podala, smíchala ji s octem. Oberheuser rovněž tvrdila, že ženy byly vždy rády, když jim přišla vyměnit obvazy. Izabela Rek ale vzpomínala: "Oberheuser mi napřed slíbila, že mi obváže rány, ale pak s úsměvem z oddělení odešla a ten den jsme ji už neviděly.” Když byla Oberheuser dotázána, zda si je vědoma toho, že pokusy se sulfonamidy způsobovaly ženám značné bolesti, odpověděla: "Podle toho, jak byly prováděny, si nemyslím, že by pacientky tolik trpěly. Nikdy nevyjádřily žádný nesouhlas ani s léčbou profesora Gebhardta, ani s léčbou doktora Fischera. Já sama jsem nikdy neměla žádné potíže, ale vždy jsem věřila, že jsou s mou péčí spokojené, a navíc měly šanci na omilostnění." Když se jí zeptali, kolik lidí zabila vstřikováním petroleje, odpověděla: "Nikoho jsem nezabila." …. "Byla to lékařská pomoc trpícím pacientům ve smrtelné křeči. Dávala jsem morfium a pak jsem dostala od lékaře na oddělení další směs. Nevím přesně, co obsahovala." Tato směs obsahovala petrolej a od podání injekce do okamžiku smrti uplynulo tři až pět minut. Do poslední chvíle byly oběti při plném vědomí. Tímto způsobem zabila 5 žen. Oberheuser se u soudu snažila ospravedlnit svou "ženskostí" a argumentem, že žádná žena - a tedy ani ona sama - by nemohla být tak brutální. Uvedla také, že rozkazy jí připadaly, jako by pocházely přímo od Adolfa Hitlera, a proto byly legitimní a posloužily k záchraně životů 100 000 zraněných německých vojáků. Její lži jí však nepomohly uniknout spravedlnosti. Oberheuser, kterou jedna z přeživších z Ravensbrücku označila za "bestii vydávající se za člověka", byla odsouzena za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti na 20 let vězení. V lednu 1951 jí však byl trest zmírněn na 10 let a nakonec byla v dubnu 1952 za dobré chování propuštěna. Poté se stala rodinnou lékařkou ve Stocksee u Kielu v Západním Německu. V srpnu 1958 ale o své místo přišla poté, co ji poznal přeživší z Ravensbrücku a ministr vnitra Šlesvicka-Holštýnska Helmut Lemke jí odebral lékařskou licenci a zrušil jí do té chvíle prosperující praxi. Oberheuser se odvolala ke šlesvicko-holštýnskému správnímu soudu. Případ však vzbudil velký zájem médií a protesty bývalých obětí jejích zločinných experimentů se ještě více vystupňovaly. V prosinci 1960 soud odvolání zamítl, Oberheuser dostala pokutu a k výkonu lékařské praxe se už nikdy nevrátila. Když 24. ledna 1978 zemřela v pečovatelském domě v Linci nad Rýnem, bylo Oberheuser 66 let. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #holocaust #worldwar2 #ww2