Bob Frídl - Básníkův kraj (Sound Of Silence) скачать в хорошем качестве

Bob Frídl - Básníkův kraj (Sound Of Silence)

hudba: Paul Simon původní text: Paul Simon nový text: Oskar Man zpěv: Bob Frídl ------------------------------------------- Básníkův kraj - text ------------------------------------------- Náves rybník jako dlaň, pole plná kamení. Dávno dozněl klapot dřeváků, místo lebedy a bodláků, chodník čistý vede místy, která znám už od dětství. Kraj básníkův, kraj tátův. Chaloupky jak v pohádkách Husopasky na stráních. Bída říkala tu Dobrý den, chlad se díval v zimě do oken, cesty zavál sníh slepý kůň s poštou jezdil k nám, před starý krám, kde já tak rád si hrával. Ten krám voněl kořením, vanilkou a skořicí. Já na neckách v malém rybníku, hledal moře a v něm Afriku. Jednou za měsíc k nám přijel biograf se spoustou zpráv. Ten den byl víc než svátek. Šňůry domků v zahradách, rozhlas píseň vyhrává, a když večer stíny nakreslí, mámy pro děti jdou do jeslí. Jenom hnízda vlaštovčí jsou zde stejná jako dřív. A plody svý sladké jak med, když zlátnou. Náves rybník jako dlaň, pole plná kamení. Dávno dozněl klapot dřeváků, místo lebedy a bodláků, chodník čistý vede místy, která znám už od dětství. Kraj básníkův, kraj tátův. ---------------------------------------------- Hello darkness, my old friend I've come to talk with you again Because a vision softly creeping Left it's seeds while I was sleeping and the vision That was planted in my brain, still remains Within the sound of silence In restless dreams I walked alone Narrow streets of cobblestone Neath the halo of a street lamp I turned my collar to the cold and damp When my eyes were stabbed by the flash of a neon light That split the night and touched the sound of silence And in the naked light I saw Ten thousand people, maybe more People talking without speaking People hearing without listening People writing songs that voices never share And no one dared disturb the sound of silence Fools said I, you do not know Silence like a cancer grows Hear my words that I might teach you Take my arms that I might reach you But my words like silent raindrops fell And echoed in the wells of silence And the people bowed and prayed To the neon God they made And the sign flashed out it's warning In the words that it was forming And the signs said, The words of the prophets Are written on the subway walls And tenement halls' and whispered in the sound of silence ----------------------------------------------------------------- Ahoj temnoto, můj starý příteli. Přišel jsem s tebou znovu mluvit, protože zrádná tichá představa, přichází ve spánku a v hlavě zůstává, ta představa mi stále trčí na mysli, stále ji nacházím ve zvucích ticha. v neklidných snech jsem kráčel sám, po kočičích hlavách vstříc úzkým uličkám. Lezavé vlhko, chlad, pouličních světel svit, ohrnul jsem si límec, abych dál mohl jít, když se do mých očí zabodl záblesk neónu, rozpůlil noc a dotkl se zvuků ticha. A v tom holém světle ulice já viděl lidí nejmíň tisíce. Lidí hovořících, aniž by ústa otevřeli, lidí slyšících, aniž by slyšet chtěli, lidí píšících písně, jež nikdy nezazněly... Nikdo se neodvážil rušit ty zvuky ticha. Blázínku, povídám, to vše jen připomíná, že ticho dneska bují tak jako rakovina. Poslouchej mě, sic se to nedozvíš, obejmi mě, ať jsme si trochu blíž, ale má slova padala jak tiché kapky deště a zněla ozvěnou ve zvucích ticha. Lidé se klaněli a dál se modlili k neónovému bohu, kterého stvořili. Nápisy kolem varovně blýskaly, slovy ze kterých se všechny skládaly a nápis oznamoval, že slova proroků jsou na zdi metra a v chodbách činžáků a také v šeptání ve zvucích ticha...