Letecké video Osová Bítýška z nebe скачать в хорошем качестве

Letecké video Osová Bítýška z nebe

Osová Bítýška je jednou z venkovských obcí v jihovýchodní části okresu Žďár nad Sázavou. Je vzdálená 6 km severozápadním směrem od Velké Bíteše. K obci Osová Bítýška náleží i nedaleká osada Osová. Na západní části katastru obce se nachází rekreační oblast Tři Dvory. Místní část Osová Nejvýznamnější dominantu osady tvoří zdejší zámek, který byl v minulosti sídlem rozsáhlého panství. Již v roce 1348 byl na jeho místě hrad Osové, obklopený rybníky a močály, v roce 1540 se uvádí jako pustý a roku 1638 vyhořel. Nynější zámek pochází z konce 17. století. Je obdélníkového půdorysu s průčelím obráceným k jihovýchodu, příjezdová cesta je lemována rybníky, na severozápadě se rozkládá zámecký park. Roku 1900 patřily ke zdejšímu panství městys Osová Bítýška a vesnice Osová, Vlkov, Březí, Ondrušky, Skřinářov, Borovník, Rozseč, Milešín a Vidonín. Po roce 1945 zámek pustl, od 90. let 20. století je v rukách soukromého majitele, který provedl dílčí rekonstrukce. Historie Osové Bítýšky První písemné zmínky pocházejí z poloviny 13. století. Tehdy ji od přemyslovských vládců získává rakouský šlechtic Kadolt z rodu Orphanů. Po jeho smrti zdejší statek dědí jeho vdova Eliška, která roku 1264 postupuje patronát místního kostela řádu německých rytířů. Ten pak zakládá v Osové Bítýšce nevelkou řádovou komendu, trvající nejspíše až do počátků 15. století. Ve dvacátých letech 14. století již Osová Bítýška spolu s nedalekým vodním hradem Osovou náležela pánům z Ronova erbu zkřížených ostrví. Na konci 17. století získává Osovou Bítýšku s panstvím rod ze Schwanenfeldu. Roku 1796 kupuje velkostatek hrabě Jindřich Haugvico z Biskupic. Tomuto rodu zůstává panství spolu s majetky v Osové Bítýšce až do konce feudálního období. Kostel a fara v Osové Bítýšce Farní kostel sv. Jakuba Většího představuje v současnosti nejstarší historickou budovu na území Osové Bítýšky. S jeho přítomností se také pojí nejstarší známá písemná zpráva o existenci Bítýšky z roku 1264, kdy poskytuje zdejší kostelní patronát šlechtična Eliška řádu německých rytířů. Ti si také při kostele zřizují vlastní komendu. Řádový kněz se v Bítýšce připomíná po celý zbytek 13. století. Po celý zbytek středověku nemáme o bítýšském kostele žádné zmínky. Teprve v roce 1531 se s ním setkáváme jako se součástí jednotlivých dílů statku. Patronátní právo bylo tehdy rozděleno mezi různé vlastníky, k jeho spojení pak dochází teprve na začátku 17. století za Berků z Dubé. Od tohoto data pak kostel trvale zůstává součástí osovského panství. Poloha, stejně jako stavební podoba kostela úzce souvisejí s nejstaršími dějinami Osové Bítýšky, nejspíše s jejím umístěním na významné historické komunikaci. Utváření kostela je značně netypické. Loď a kněžiště jsou zřejmě dílem pozdně románské, případně raně gotické etapy z doby kolem poloviny 13. století. V mladším období byla tato stavba doplněna velkou sakristií na jihu a severním přístavkem, řešeným nejprve jako nízká věž s depozitářem v patře. Pozdní středověk s sebou přináší opevňování řady kostelů na trase zmíněné komunikace a jejich rozšíření o hradební pásy, branské věže a příkopy. Podobně jako ve Velké Bíteši je tehdy opevňován také kostel v Osové Bítýšce. Dnes tuto etapu připomíná pouze osamocená věž se zbytky hradeb. Pozdější barokní úpravy zasáhly do podoby kostela pouze přístavbou severní kaple, prolomením nových oken a vstupů a zaklenutím lodi. Tehdy kostel získává svoji nynější podobu. Farní budova dostává svůj dnešní vzhled v roce 1684, v průběhu následujícího století byla částečně upravována. V polovině 17. století se v Osové Bítýšce připomíná také škola, stojící tehdy v místech dnešní budovy obecního úřadu, teprve později vzniká nová škola v ploše náměstí nad kostelem. Zámek Osová Nejstarší písemné doklady spojují vznik někdejšího hradu Osové, chráněného vodními plochami či bahnitým terénem, s rodem pánů z Ronova. Ti se po hradě také píší od dvacátých let 14. století. Středověký objekt zaniká převzetím správy panství bohatým rodem Pernštejnů, kdy také sídlo ztrácí na významu. Pustou tvrz pak kupuje v roce 1552 Jan Polcar z Parařova, který ji obnovuje v novém renesančním stylu. Další zprávy o sídle hovoří již jako o zámku. Plán areálu, vyhotovený nejspíše na konci 17. století, zakresluje zámek jako nepravidelný pětiúhelník s vnitřním nádvořím, zčásti doplněným nádvorními arkádami. Vlastní objekt doplňovaly od konce 16. století také stavby v předzámčí spolu s hospodářským dvorem a pivovarem. Za Walldorfů na začátku 18. století dochází k rozsáhlé přestavbě zámku, při níž byly z původní budovy využity pouze části východního a jižního křídla. Novostavbu na téměř pravidelném čtyřkřídlém půdorysu doplňují nádvorní arkády. V interiéru se z původní vrcholně barokní podoby dochovaly především klenby v přízemí. Zdroj: www.osovabityska.cz