Za skalami na Valašsko - Brňov, Medůvka, Bystřička, Klenov, Dušná, Vsetín. скачать в хорошем качестве

Za skalami na Valašsko - Brňov, Medůvka, Bystřička, Klenov, Dušná, Vsetín.

Trasa ze zastávky Brňov podchodem (správně jsem na modrou značku měl jít na opačnou stranu k silnici) údolím potoku Medůvka a po lesní svážné cestě až na bezejmenný vrchol s výškou 418 m.n.m. Odtud přes louku jsem se nakonec připojil na modrou turistickou trasu. Po ní už podle plánu kolem vrcholu Prašivá k louce s výhledem na všechny strany a s vysílačem. Poté ke skalám Medůvka s obtížnými cestami a dále kolem dřevěného mlýnu a slunečních hodin k Skypalově skále. Následuje vrchol Medůvka, ale tam jsem nešel (kdysik jsem tam viděl jen pár kamenů). V Malé Lhotě stoupám na Vrchhůru, což nebylo úplně podle plánu, chtěl jsem dojít do Velké Lhoty k tolerančnímu kostelu. Od rozcestí pod Vrchhůrou klesám až k přehradě Bystřička a od ní na Klenov. Cesty tam vypadají úplně jinak než naposledy před mnoha lety. Skoro jako trasy v Tatrách, jen s menšími kameny. Impozantní skála Havránka nějak nabyla na své velikosti. Následuje Zámčisko a dole pod ním jedna z nejkrásnějších skalních věží na Valašsku. Z jiného směru, ale už tolik jako věž nevypadá. Nahoře u stromu, který se o ni opírá je prý uloupený poklad. Pod Zámčiskem malé jezírko a na Svantovítovy skály jsem se nějak nedostal, vše tu vypadá zase úplně jinak a já si myslel, že už jsem pod nimi (a nebyl). Alespoň si mohu odškrtnout výstup na Štípu. Na louce pod ní je dřevěná socha velkomoravského knížete Svatopluka a západně od něj žulový monolit slavného vsetínského sochaře Miroslava Machaly (jeho dalšími díly jsou nejrůznější sluneční hodiny v okolí nebo třeba 18. poledník nad Ružďkou). Čas pokročil až mi to není milé, ale chci si dát ještě další vrchol "do sbírky na Vrcholovku" a ten se jmenuje "Na kovadlině". Pak už se jen přes známou cestu vydávám na Dušnou do Vsetína. Mezi skalnaké vrcholy je třeba uvést i nedaleký vrchol Brdo a pokračováním jeho hřebene dolů na západ lze dojít až k menšímu kameni "Žába". Na vrchol Javořina jsem nikdy nešel, pokračoval jsem vždy po asfaltce, tak dnes jsem si ho doplnil. Z Brňova jsem vyšel ve třičtvtě na deset ráno a celkem cesta zabrala něco přes 7 hodin. Přitom jsem moc neodpočíval, na druhou stranu se určitě nedá říct, že by to byl běh, ten byl jen výjimečný. Pár skalek jsem pojal jako bouldery, ale jen těmi nejjednoduššími cestičkami (jiné bych nedal), abych měl lepší výhled. To mi určitě na čase taktéž nepřidalo. Pokud někdo pojme trasu "běžecky" a nebude takový kochač jako já (v překladu bych také mohl říci "že bude více vytrénovaný"), tak se určitě dá zvládnout rychleji - trénink velice poctivý, solidní stoupání i klesání. Natočeno 28. února 2026.