Mistr a Markétka – metalová balada podle Bulgakova скачать в хорошем качестве

Mistr a Markétka – metalová balada podle Bulgakova

Autorský text inspirovaný jedním z největších románů světové literatury – Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova. Tohle dílo pro mě vždy bylo fascinující – propojuje lásku, víru, svobodu i ďábla samotného. Není vůbec jednoduché vměstnat tak rozsáhlý příběh do krátké hudební skladby, proto tahle balada spíš shrnuje atmosféru, než děj. Je to pocta autorovi i všem, kteří tenhle román milují, a malé doporučení těm, kdo ho třeba ještě nečetli. Ať už sáhnete po knize nebo po seriálu, určitě to stojí za to. Tagy: #MistrAMarketka #Bulgakov #Metal #HeavyMetal #GothicMetal #CzechMusic #AutorskyText #Literatura #Hudba #Rock #MetalovaBalada #AIArt #MikhailBulgakov #Marketa #Mistr #DarkArt #CzechMetal #Gothic #musicvideo Intro V letní Moskvě zní parkem smích, sedí tu ďábel s tichem v očích. Karty se míchají, svět se klaní, pravdě se smějí a lež brání. Sloka 1 Černý kocour pije koňak v lóži, úředník mizí, jak tma se rozloží. Mocní se smějí, pak mizí v kouři, peklo je blízko a lidé se bouří. Sloka 2 Mistr v podkroví, muž píše, co ví, že pravda spaluje i sny. Jeho slova jak hřeby v rakvi, v zemi, kde víra dávno ztichla. Sloka 3 Markétko jeho, svět tě zradí, tvé ruce hoří, jak svíce pálí. On ztrácí jméno, ty ztrácíš stín, jen láska bolí víc než hřích. Sloka 4 A město jí šeptá: zaplať vším, v srdci jí plane temný žár. Ten spálí víru, svět i klam, a zanechá jen tichý svár. Sloka 5 Když ďábel řekne: „Za ním pojď,“ ona jde přes hřích i přes noc. Letí nad Moskvou – nahá, volná, na křídlech bouře, co v srdci zpívá. Refrén 1 Pod sebou svět, co ztratil tvář, nad sebou hvězdy, co neznáš. A v duši zní ten tichý smích — jen láska bolí víc než hřích. Sloka 6 Na kříži umírá nevinný muž, Pilát jde smutně, v srdci nůž. „Zradil jsem tě,“ šeptá si sám, a slyší hlas, co zní jak chrám: Sloka 7 „Neplakej, člověče, cos učinil, každý má kříž, který musí nést. Již není tvé srdce z kamene, a proto tě mohu k nebi vést.“ Závěr A dole, v ohni, co boří, Markétce a Mistrovi srdce hoří. Neptají se, kde vlastně jsou, v nebi či v pekle – společně jdou. Finální refrén Drží se v náručí, svět kolem ztich, nad nimi nebe, pod nimi hřích. A v tichu zní z prachu cest, že láska může i ďábla svést.