ISLANDSKÁ MOZAIKA, režie: Vladimír Kroc. Pro Periscope připravuje reportáže z různých destinací. скачать в хорошем качестве

ISLANDSKÁ MOZAIKA, režie: Vladimír Kroc. Pro Periscope připravuje reportáže z různých destinací.

​‪@PeriscopeSkandinavie‬ Každému, kdo rád poslouchá stanice Radiožurnál nebo Plus na Českém rozhlase, se při vyslovení jména Vladimír Kroc nejspíš vybaví jeho typický podmanivý hlas, zaznívající při rozhovorech s hosty ve studiu. Tentokrát se role vyměnily a ptali jsme se my. Vzpomínáte si ještě na své první setkání s Periscopem – kdy a kde jsme se potkali? Vzpomínám si velmi dobře, byť to bylo v roce 2002. Úžasná cesta na Island, kterou jsme podnikli na podzim – rozednívalo se v deset dopoledne a slunce zapadalo kolem čtvrté odpoledne, přesto, a možná i proto, se k ní vážou nezapomenutelné zážitky. Chtěl byste se ještě někdy na Island podívat – třeba i v jiném ročním období? Určitě bych se tam ještě rád vrátil, asi na delší dobu, než je týden, a nejraději bych tam připlul na lodi – nejlépe na plachetnici. Myslím, že každé roční období musí být na Islandu podmanivé. Kdysi jsem dělal rozhovor s otcem a synem, kteří ostrov objeli na kole. Jejich vyprávění mi hodně utkvělo v paměti. Island je výjimečné místo na světě. Pro Periscope připravujete reportáže z různých destinací. Nedávno jste se vrátil z naší společné cesty do zimní Kanady – jak na vás Kanada zapůsobila, jak jste byl spokojený s organizací zájezdu a komu byste jej doporučil? Zimní Kanada je po mnoha stránkách inspirující. Okamžitě na mě dýchl pocit svobody, volnosti. Dvaadvacet pod nulou byl zajímavý zážitek… podobně jako zápasy NHL; v Edmontnu i v Calgary jsem se dostal do novinářského zázemí. Pozitivně mě překvapilo, kolik jsme spontánně potkali mladých Čechů, kteří v Albertě pracují a taky sportují. Zájezd byl profesionálně připravený a doporučil bych ho neposedům, kteří mají i o dovolené potřebu stále něco podnikat, třeba svézt se se psím spřežením anebo zažít dokonalé lyžování. Na stanicích Českého rozhlasu Radiožurnál a Český rozhlas Plus jste slyšet skoro „ve dne v noci“. Jak se vám daří najít si při náročné profesi rozhlasového moderátora čas na cestování? Je to těžké – buď jsem v práci, nebo na cestách. Výhodou je, že mě obojí pořád nezřízeně baví. A mám tolerantní manželku. Které země z těch navštívených vám nejvíc utkvěly v srdci a kam byste se v budoucnu ještě rád vrátil? Srdcovkou je Austrálie, byl jsem tam asi šestkrát, nejdéle rok. Točili jsme tam i pro televizi Postřehy odjinud a určitě si přeju se tam ještě podívat. Je suis Aussie. Někdy také doprovázíte na cestách kamaráda vozíčkáře. Jak tenhle nápad vznikl a kam už jste se spolu podívali? Nápad vznikl u vína v Centru Paraple. Zjistil jsem, že Jirka Kříž, primář Spinální jednotky v Motole, byl podobně jako já v útlém dětství s rodiči dlouhodobě v Indii a stejně jako já toužil v dospělosti se na ta místa podívat. To se sice ještě nepovedlo, ale už jsme spolu a s dalšími dvěma kamarády byli na Kubě, v Izraeli, JAR (mimochodem Kapsko je obdivuhodně bezbariérové), Kostarice, Ománu a Etiopii. Odtud máme společný jedinečný zážitek. Jak známo, v Etiopii mají jiné počítání času i kalendář. Shodou okolností jsme se tam ocitli o jejich Vánocích. Napadlo mě zeptat se, na jaké datum tu připadá Štědrý den? Odpověď zněla: 29. duben. A to máme oba s Jirkou narozeniny! Může to být náhoda? :-) CK Periscope už druhým rokem pomáhá centru Paraple. Do světa se tak můžou podívat i někteří cestovatelé upoutaní na vozíku. Plánujete s Periscopem nějaké společné cesty s vozíčkáři? Zatím vymýšlíme, co podniknout, bylo by skvělé nabídnout handicapovaným i nějaký sport, třeba přístrojové potápění nebo tandemový paragliding… Jste jedním z pořadatelů soutěže Cena Hanzelky a Zikmunda o cestopis roku, jejímž partnerem je od letošního roku i CK Periscope. Mohl byste soutěž krátce představit? Je to už šestý ročník soutěže o nejlepší český cestopis z minulého roku. Letos se nám přihlásilo na čtyřicet autorů! Vyhlašujeme také ve spolupráci s Czech Press Photo nejlepší cestovatelskou fotku roku, audiopočin a – to je můj nápad – nejpůjčovanější cestopis v knihovnách. Slavnostní večer z Klementina vysílá živě Radiožurnál. Dvojice Hanzelka/Zikmund je pro nás-cestovatele velkým pojmem a inspirací. Vy jste měl to štěstí se s panem Zikmundem blíže poznat a spřátelit. Jak na něj vzpomínáte? S nostalgií. Každé setkání s ním bylo pamětihodné. Byla to vlídná, vřelá osobnost, do opravdu vysokého věku ho nepřecházela klukovská dychtivost po poznání. Obdivoval jsem ho po všech stránkách. Ztělesněná preciznost a pracovitost. Přiznávám, že mi chybí. Jsou nějaká místa-země, o kterých vám pan Zikmund vyprávěl, kam byste se chtěl vypravit „v jeho stopách“, třeba společně s Periscopem? Určitě je to Jižní Amerika. Rád a často na ni vzpomínal. Měl dokonalou paměť a záviděníhodný vypravěčský talent. Kdybyste měl třemi slovy vyjádřit, čím je pro vás cestování, která by to byla? Vášeň. Posedlost. Život. Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další společné cesty a spolupráci.