У нас вы можете посмотреть бесплатно Dívej se Pocitem - Thomas Kryl (ft.Martha) или скачать в максимальном доступном качестве, видео которое было загружено на ютуб. Для загрузки выберите вариант из формы ниже:
Если кнопки скачивания не
загрузились
НАЖМИТЕ ЗДЕСЬ или обновите страницу
Если возникают проблемы со скачиванием видео, пожалуйста напишите в поддержку по адресу внизу
страницы.
Спасибо за использование сервиса ClipSaver.ru
Hudba, zpěv a produkce: Thomas Kryl Text: Vratislav Noha Zpěv č.2: Martha Bicí: Lukáš Brabec Baskytara: Josef Mikulka Kamera, střih, colourgrading: Ondřej Pačes Dronové záběry: Jakub Andrýs Make-Up: Marie Bradová Speciální poděkování patří Spolku Dobrá Šatlava za poskytnutí natáčecích prostor "Dívej se pocitem" je původně lyrické zpracování fotografa a poety Vratislava Nohy právě o fotografovi hledajícím svou Múzu. Tomáš Kryl se následně postaral o zhudebněné zpracování této básně a ke spolupráci si přizval zpěvačku Marthu, která vyniká svým hluboce emocionálním výrazem a nádhernou barvou hlasu. V rámci videoklipu se všichni tito umělci objevují na scéně včetně skvělé tanečnice Adély Denemarkové, která dynamicky a výrazově podtrhuje celý děj. DÍVEJ SE POCITEM Oči jsou odraz přání Oči jsou zrcadla vědomí Oči jsou bránou do našeho nitra Za objektivem je duše fotografie Dívám se do odrazu ve skle Vidím jaké to bude, až vyvolám ten film S tou konkrétní Když se světy protnou a já musím znovu zaplnit To prázdné místo na filmu Hledal jsem údolí Abych ho našel Musel jsem vylézt na kopec Pak jsem šel dál A našel vodopád Podal jsi mi jablko A celé zvrásnělo Má ňadra Zůstala krásná Čas utíkal V tu chvíli jinudy Nejraději oblékám tvé tělo do světla A zahaluji jej tmou A samotou A hudba k lidem potichu mluví Na koncertě pro oči Zkusím tě obléknout do záclony bílé Třeba se bude vlnit v rytmu větru A já najdu ulitu světa v komoře temné Kde bych ji nikdy nehledal Tóny co letí vesmírem Jsou milosrdné prameny světla Modelují a kreslí linky těla Chtěl jsem vidět hudbu hrát na vlastní oči V objetí ticha Clona určuje jak daleko dolétne ostrosti hloubka Kterou si tak trochu přeji rozmazat Když dveře atelieru zavřou se zvenku Objeví se to zvláštní ticho Čas ten se zpomalí Je noc Odešla dívka z masa a kostí Zdi kolem vychladly Zapnul jsem topení A byla mi zima Opřel jsem se o zábradlí na schodech Čekal jsem až přijde měsíc Nepřišel Snad obloha Mu do toho vlezla Odcházím na dno nebe A beru s sebou sebe Múzo tančíš na hraně stolu Ve světle lomu A tak jsem se přišel krásně bát a krást do těchto světů Co dovolíš mi Odnesu si A nevrátím Už nikdy