Volám Haleluja – Profesionálové Žďár n.S. – 2017 скачать в хорошем качестве

Volám Haleluja – Profesionálové Žďár n.S. – 2017

  / profici   Nazdar! Motorkářsko-liturgicko-bigbeatová tradice pokračuje i v roce 2017 a ti místní kluci motorkářský nás zase pozvali, abychom jim zahráli při jejich každoroční vzpomínkové bohoslužbě. Přijedou, useberou se, vyslechnou homilii a rock´n´roll a vyjedou do kraje na čerstvě požehnaných mašinách. A takhle my tu žijem. Trojdohoda motorkáři, farnost a kapela tedy pořád funguje a vždycky je z toho moc hezká akce a setkání. V rámci pendlování mezi bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a kostelem sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře n.S. rok 2017 připadl na Zelenou horu a dílo stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla, tzn. krásný menší prostor, unikátní prostředí, silný genius loci i Laci, duchovní chvění, opravdovost, opravy chrámu, výstup do věže kostela… no nádhera. Ze snahy neopakovat se vzešel setík nově nacvičených kousků a bylo to fajn. Na úvod bohoslužby jsme zvolili Volám Haleluja od starých dobrých Učedníků. K nim máme kladný poměr, není to jejich první píseň, na kterou jsme se vrhli, jejich skladeb je mezi obecným věřícím lidem spousta a člověk si někdy ani neuvědomí, co všechno jsou vlastně jejich písně… rozumíte :-) Učedníci mají za sebou dobré dílo, to je jistý! Píseň jsme pojali tak nějak ostřeji bigbeatově, začátek je přiznaný tradiční rockový nástup a la Katapult, je to vtip i pocta, odkaz i asociace, je to radost :-) Studujte Učedníky, je to stálá inspirace. Co stojí za upozornění, je báječný hudební univerzál Petr Lacina a jeho role zde. Brilantní akustický rytmický kytarista, který dobře zastane i basu, tamburínu a plnou krosnu, se někdy v případně nutnosti dostane i za bicí soupravu! A to se děje právě zde! A ještě ke kvalitě záznamu. Záběrů zde máme relativně dost, ale zvuková nahrávka se zrovna v téhle písni malinko nepovedla, záznam z mixu není a tak zde pracujeme jen se zvukem z kamer. Zvuk je tím pádem syrovější a špinavější, ale… ono se to vlastně hodí! Rock´n´roll! Heartbeat! You must feel it! Jako byste tam byli s námi :-) A personálně. V první řadě zleva smaží Zbyněk Čech, pěvec nebojácný. Zde netasí všechny svoje trumfy jako jsou foukací harmoniky, irské píšťaly apod., ale hezky slouží celku, písni a kolektivu a zpívá a je to radost :-) Vedle něj se s basou a první slokou střetává Jan Šustr, z tmavého vizuálního vyladění kapely vystupuje oranžovým tričkem, jestli je to dobře nebo ne, to je na posouzení laskavého diváka. Vedle něj na centru přední řady vnáší svého ducha svého dej nám též Marek Miko, s kolegou vedle si střídá sloky, za Petra Lacinu vázaného u bicích vzal za akustickou kytaru, mikinu má pěkně doplněnou červeným pruhem, sází to tam, hřivny nezakopal. Vedle Marka si to dává Klára Svobodová, tmavě laděný model hezky doplněný žlutou šňůrou od mikrofonu i jinak, je to šik stejně jako její vokál a zpěv vůbec a je nonverbálně jasné, že si to dává jistě, zvesela a ráda :-) A na dámy šla ještě Lenka Ostrčilová, taky model tmavšího ladění, taky pěkně doplněný, vypomáhá si stojánkem na noty, ale to už jí odnaučíme, a ke zpěvu přidává i handmade chrastítko, což taky pomůže a vypadá to dobře :-) A vzadu! Vzadu vlevo si rozestavěl střídmý ale účinný bicí setík Petr Lacina. Tím, že má bicí po straně v rožku, určitě nesleduje rádoby soudobé trendy a jazzové způsoby uspořádání kapely, to s bytelným rock´n´rollem moc nejde dohromady. Laci tak zde volí z důvodů prostorové dispozice, své vrozené skromnosti, nechce se mačkat před bočním oltářem atd. Coby zaskakujícímu bubeníkovi mu to jde pěkně, rytmus má, nadšení taky, paličky se mu míhají a není to špatný. Oukej kámo! Vedle něj zásadně dobře a elegantně vypadá i zní Standa Mokrý, jeho stratocaster v jeho rukou zpívá i naléhá, burácí i ševelí, tam není co řešit :-) Během písně Standa taky vykukuje a pěkně se kamsi culí, to bude něco rodinného :-) A vedle Standy v rukou znalce motorů, nářadí a manipulace, lamp, letadel, rybiček, doutníků apod. Jana Gonzíse Dvořáka ožívá jeho telecaster tím báječným Keith-like projevem. Gonzís zde má i sólo a i když není k dispozici záběr na jeho tvář, ksicht, hmatník a ruce, tak už jen z pohledu na jeho záda během sóla a z jeho řeči těla je to asi jasné. Ještě doplňme, že na tričku má sebe a Malcolma Younga a tím už je řečeno naprosto vše. Za mixem pak krásně, svižně, flexibilně a dobře operuje Adam Svoboda, skvělý kamarád, přítel, manžel a z gruntu dobrej chlap, velké díky a uznání. Díky i těm fajn motorkářům za pozvání, přístup, náturu, kubaturu, dobrotu a tak, díky taky P. Vladimíru Záleskému, který tohle všechno umožňuje, zašťituje, dovoluje, ironizuje a pak se tomu smějeme… a můžete ho vidět v bonusové části videa a není to žádná fikce, to se opravdu stalo :-) U další moto šlehy čau!