Bergstadt Platten - Jak se žilo v Krušných horách před sto lety: Staré fotografie Horní Blatné скачать в хорошем качестве

Bergstadt Platten - Jak se žilo v Krušných horách před sto lety: Staré fotografie Horní Blatné

Část Krušných hor v okolí Horní Blatné patřila k schwarzenberskému panství, nazvaného podle města Schwarzenberg v Sasku. V roce 1212 daroval německý král Friedrich II. toto území českému králi Přemyslu Otakaru I. a panství se stalo součástí českého království. Roku 1459 dostala území jako věno Zdenka Česká, dcera Jiřího z Poděbrad, když se ve svých deseti letech formálně provdala za saského vévodu Albrechta III. Od té doby panství patřilo až do roku 1546 k Sasku. V roce 1532 stála na místě města u cínových dolů jen malá hornická osada. O rok později schwarzenberské panství koupil kurfiřt Jan Fridrich od pánů z Tetova a osadě povolil vlastního perkmistra, čímž získala nezávislost na hornické správě saského Schneebergu. V roce 1534 začalo na místě osady vyrůstat město Horní Blatná. Jádrem města se stalo náměstí obdélné náměstí s rozměry 110 × 96 metrů, na které navazovala šachovnicovitá síť ulic. Vyměřeno bylo 199 parcel, na nichž bylo do roku 1535 postaveno padesát domů. Zároveň se založením dostalo město v roce 1534 vlastní horní řád, právo týdenního trhu a bylo mu povoleno postavit dřevěný kostel, dokončený roku 1542, a špitál. Dne 14. října 1546 uzavřel král Ferdinand I. dohodu s Mořicem Saským, kterou Mořic postoupil část schwarzenberského panství s městy Horní Blatná a Boží Dar zpět českému království. O dva roky později panovník povýšil Horní Blatnou na královské horní město a udělil mu znak. Město v té době prosperovalo díky těžbě cínu a koncem šedesátých let šestnáctého století v něm žilo asi 2 000 obyvatel, z nichž se několik stovek živilo hornictvím. Kromě cínu se v blízkém okolí těžilo také stříbro a železná ruda. Ve druhé polovině šestnáctého století začala těžba upadat. Snížila se poptávka po cínu, snadno dostupná ložiska byla vyčerpána, a náklady na provoz dolů vzrůstaly. Zároveň se rozvíjela zpracovatelská výroba zastoupená mlýny a sklářskými hutěmi zaměřenými na výrobu kobaltové modři. V roce 1608 tak v dolech pracovalo jen 47 horníků, ale na Blatenském potoce fungovalo pět mlýnů a šestý stál v Luzích. V roce 1570 povolil císař Maxmilián II. zřídit na Blatenském potoce u hranice se Saskem městský hamr. Úpadek Během třicetileté války město upadalo a velmi těžce ho postihlo vystěhování přibližně sta nejbohatších obyvatel, kteří odmítli přestoupit na katolickou víru. Koncem šestnáctého století totiž byla většina obyvatel města evangelického vyznání. V době pobělohorské bylo trestné číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu zakázaných knih.[8] V dobách násilné rekatolizace si prozíraví měšťané z Horní Blatné připravovali svá útočiště na saské straně hranice. Když v roce 1653 rekatolizační komisař Schönfeld z obce vykázal pro výstrahu dvacet protestantských rodin, tak pět z nich už mělo postaveno domy na nedalekém kopci Fastenbergu. Tam v roce 1654 položilo 39 exulantských rodin základy nového horního města Johanngeorgenstadt. V témže roce je následovaly rodiny z Abertam, Perninku, Božího Daru, Kraslic i odjinud.[9] Novodobé dějiny Kostel svatého Vavřince Obnovit doly se po třicetileté válce nedařilo a většího významu nabylo rýžování cínovce ze sekundárních ložisek. Nové doly byly otevřeny až v osmnáctém století, ale dřívějších výnosů nedosáhly. Většího významu nabylo dobývání kobaltové rudy v opuštěných stříbrných dolech v údolí Černé. K dalším zdrojům příjmů v té době patřilo lesnictví, výroba krajek a od poloviny devatenáctého století také rukavičkářství. V roce 1799 založil Franz Kerl manufakturu na výrobu lžic a plechového nádobí. Podnik, který se z ní vyvinul, fungoval až do roku 1949. Vlastní poštovní úřad měla Horní Blatná od roku 1837 a od roku 1850 byla sídlem soudního okresu. V roce 1898 byl zprovozněn úsek železniční trati Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt z Karlových Varů a o rok později byla trať prodloužena do německého Johanngeorgenstadtu. Po druhé světové válce byla v letech 1945–1946 většina německých obyvatel vysídlena. Město se podařilo částečně dosídlit a noví obyvatelé začali pracovat v lesním závodě, v podniku na výrobu kuchyňského nádobí a v malé textilní továrně. Horní Blatná je výchozím bodem pro pěší turistiku, cyklistiku a běh na lyžích. Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.