Píseň o zámku muránskom скачать в хорошем качестве

Píseň o zámku muránskom

1 Muránsky zámek v Uherskej zemi na vysoké skale jest postavený, bílý svítí se mezi horámi, zdi, bašty, palácové pěkně zprav(en)i. 2 Na něm prebýval Bazald Matiáš tu s svými bratřími i s svými syny, polkoráb[1] jeho Ferenc s turbáky[2], též i s svými se všemi záškodníky[3]. 3 Radu sou tam, jednání mívali a v horách mnohé lidi loupili, mordovali, také zabíjeli, a na Muráň zajímané často vodili. 4 Také loupežství mnohého činili pánúm i zemanúm, nevolné bili, žádného jsou oni nelitovali, voly, kravy zajímali, na Muráň honili. 5 Jezu Kriste, Pane milostivý! Krik, pláč, kvílení nebohých lidí, verné volání od svých ovcí uslyšel jest Pán Bůh ve dne i v noci. 6 Nezapomněl Pán Bůh všemohoucí, aby nedal z nebe žádné pomoci: loupežníky, mordárú třestati a tudy své věrné k své sláve přijíti. 7 Však to píše Izaiáš prorok v (tretím a tridcátém) svém položení[4]: „Ach, človeče hríšný, proč tak loupíš, však i sám tak potom loupen budeš?!“ 8 I stala se vám rychlá novina, poslal král Ferdinand svého hejtmana[5], grofa Mikuláše z mesta Salma[6], aby ho on potrestal, Salm, zlého syna. 9 Tritisíce Španielú[7] v jeho ruce dal, ozbrojených husárú, branných[8] junákú, také několik uherských pánúv, aby oni potrestali těch zlých škodníkú. 10 Ještě jsou byli jiní protivníci a v Uherské zemi přebývající, kteríž králi nebyli poslušní, ale se jemu vždy byli přistrojili. 11 Sitna[9] jest zámek, také kaštěly, nejprv Gýmeš[10] zámek jsou obehnali, a v krátkém času jsou Gýmeš dobyli a pod Hrušov[11] zámek jsou se hned strojili. 12 Neb se zajisté žáden neskryje, na kohokoli Pán Bůh svou moc pošle, na Hrušov, Sitnu i na Levice, Čabrag[12] zámek i Muráň má král v své moci. 13 Král Ferdinand jest mocně přikázal, aby grof hejtman svou strelbu šikoval[13] a hned Muráň zámek obehnal, Bazaldovi nižádné milosti nedal. 14 Ještě lid královský pod Muránem nebyl a již Ferenc Bebek[14] s svými jest tam byl; dva gantnáre[15] pod ním udělal, harcování[16] s Bazaldem každý den míval. 15 Lid královský když pod Muránem byl, hnedky táborem ten zámek obkročil. Pán gróf Mikuláš, tri krásné šátry roztáhli jsou již tam v širokém poli. 16 Bazald Matiáš svou (och)ranu hledel a moc již královskou sám dobře veděl, a přece se jest králi protivil, kázal troubit, bubnovat a z zámku střílet. 17 Tomu se divili Španielové, patříce na Muráň, k vysoké skale, rozmlouvali tak, sami řkouc k sobě: „Těžce my tento zámek zde dobudneme!“ 18 Ještě sme to nikdy neviděli, jak sme koli v světě mnoho chodili, jako Muráň na vysoké skale! Nikdy ho od Bazalda žádný nevezme!“ 19 Rada neměla grofa hejtmana, poslal jest pro Jiříka Ve(r)neriuse[17] do Prešova, královského mesta, po úradníka, rádce zámku Šáriša; 20 aby z Šáriše královská děla pod Muráň rychle šikována byla, neb Muránsky zámek potřebí lámat(i), Bazaldovy pomocníky zmordovati. 21 To Jiřík Vernerius hotov učiniti hned z mesta, z stolice kázal vyslati, grofovo slovo jim pověděl, aby z Šáriše děla pod Muráň poslal. 22 Učiněno jest to vnáhle, jistě, hned děla poslali i z zámku Šáriše, skrz Spiš vezli do Hran(ovn)ice, srdce se Bazaldovo leklo velice. 23 Z Šáriše děla pod Muráňom, ale Ferenc Bebek již s svými tam byl, šance i koše[18] hotové byli a děla se k nim v noci přitočili. 24 Kvílení Bazalda Matiáše s svými bratřími, s svými škodníky, však svůj Muráň na vysoké hore, potom pomoci neměl v jeho potřebě. 25 Volajíc, křičíc na vysoké skale, by mu milost dali z královské vúle, aby nestríleli, nelámali, ale syny jeho s bratry ven vypustili. 26 Španielové jsouc dobří puškaři[19] děla nabíjeli, v zámek strílali a pustili z jednoho za druhými, vždy bašty padali s veliké skály. 27 Mocný zvuk i prask a dým veliký jsou z děl vydávali v zámek Muránský, zdi se sypali s vysoké skaly, mnohí jsouce v strachu ven vyskákali.