Řehole sv. Augustina - VI. kapitola скачать в хорошем качестве

Řehole sv. Augustina - VI. kapitola

VI. O PROSBĚ ZA ODPUŠTĚNÍ A O ODSTRAŇOVÁNÍ NESVÁRŮ 1. Spory ať mezi vámi nejsou vůbec, nebo je co nejrychleji skončete, aby hněv nevzrostl v nenávist, neudělal z třísky kládu a z duše vraha. Takto totiž čtete: „Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.“ 2. Kdokoli by jiného urazil špatným slovem, pomluvou nebo dokonce předhůzkou zlého činu, ať za to, co udělal, pamatuje na co nejrychlejší zadostiučinění. A ten, který byl uražen, ať bez zdráhání pamatuje na odpuštění. Pokud by se urazili navzájem, jsou povinni navzájem si viny odpustit pro vaše modlitby, které mají být tím účinnější, čím jsou častější. Lepší je ten, který i když je často pokoušen hněvem, přece pospíchá s žádostí o odpuštění k tomu, kterému způsobil bezpráví, než ten, který hněvem vzplane pomaleji, ale také se nesnadněji odhodlává k prosbě za odpuštění. Kdo však nechce o odpuštění prosit nikdy nebo o ně neprosí upřímně, nadarmo žije v klášteře, i když z něho není propuštěn. Proto příkrými slovy šetřte! A i když z vašich úst vyšla, nestyďte se podat lék týmiž ústy, která způsobila rány! 3. Když vás však k vyřčení tvrdých slov donutí nezbytnost zachování kázně při kárání podřízených, tehdy i když poznáte, že jste při tom překročili míru, nežádá se na vás, abyste je prosili za odpuštění, aby totiž nebyla podlomena autorita u těch, kteří jsou a mají být podřízeni, když by se zachovala pokora přílišná. Ale o odpuštění ať je zde žádán Pán všech, který ví, s jakou něžností milujete ty, které jste snad kárali více než spravedlivě. Láska mezi vámi musí být nikoliv přirozená, ale duchovní.