Europark - Zázraky se dějí... o Vánocích | Ben Cristovao navštívil Dětský domov Domino v Plzni скачать в хорошем качестве

Europark - Zázraky se dějí... o Vánocích | Ben Cristovao navštívil Dětský domov Domino v Plzni

Zázraky se dějí... o Vánocích Ben Cristovao navštívil Dětský domov Domino v Plzni V pondělí 19. prosince vpodvečer se ozval u dveří Dětského domova Domino v Plzni zvonek. Sedmnáctiletá Terezka šla hostovi otevřít a nemohla uvěřit svým očím – ve dveřích stál její dlouholetý idol – zpěvák, hudebník, textař a sportovec Ben Cristovao. Rozplakala se, oba se objali a pak si povídali... Dojemné epizodě předcházelo zcela neobvyklé přání, jež se objevilo v poště pro Ježíška, kterou odeslalo 407 dětí ze dvanácti dětských domovů do obchodního centra Europark v Praze – Štěrboholech. Mezi ostatními, v nichž děti prosily Ježíška o panenky, kočárky, autíčka, koloběžky, fotbalové dresy, žehličky a další hmotné dárky, se objevilo jedno zcela neobvyklé – potkat a vidět živého Bena Cristovaa na jeho koncertě. Jeho odesilatelkou byla právě Terezka, která ráda zpívá a Benovy písničky zná nazpaměť. Ben Cristovao, který se o jejím přání náhodou dozvěděl, se pak rozhodl Terezku překvapit a potěšit a uspořádal přímo v domově pro děti, (kterým byla původně ohlášena v zájmu utajeného překvapení beseda s policisty), soukromý koncert, v němž nechyběly hity jako Pure Girl nebo Sweet Chilli. Na oplátku děti předvedly své taneční vystoupení a Ben pak rozdával autogramy. Dojatá Terezka se nám při loučení svěřila: „Já tomu pořád nemůžu uvěřit, moc vám děkuju, splnil se mi můj sen.“ Úspěšná akce nazvaná Dopisy Ježíškovi, kterou obchodní centrum Europark letos pořádalo ve spolupráci s Nadací Naše dítě už podvanácté, doposud přinesla díky zákazníkům a příznivcům z řad umělců radost z dárků pod stromečkem 5339 dětem z českých dětských domovů. Terezčin příběh Jak se stalo, že jsem v dětském domově Když jsem byla ještě malá, užívala jsem si život s rodiči. Po nějaké době se otec stal agresivní a fyzicky napadal moji matku. Odstěhovaly jsme se od něj do Teplic k příbuzným, bydlely jsme tam do mých deseti let. Po nějaké době ale mezi příbuznými a matkou začaly konflikty, tak jsme se opět stěhovaly. Do Ústí nad Labem, kde jsme žily dva roky.Tam matka poznala přítele, který ji opravdu miloval. Byl i mně velmi sympatický a měla jsem u něho všechno, na co jsem si vzpomněla. Časem jsem mu začala říkat tati. Odstěhovali jsme se po týdenním pobytu na plzeňské ubytovně do Nýrska, do řadového domu. Přihlásili mě do školy, kde jsem si hned první den našla nové kamarády. Nevím, co se stalo, ale najednou jsme se úplně změnila, v jednu chvíli chodila i za školu. Mezitím můj nevlastní otec porušil podmínku, přes zákaz řídil bez řidičského průkazu a tak šel na rok do vězení. Matka se o mě starala, ale opět mne nezvládala, neměla jsem z ní respekt. Když nevlastního otce pustili, zase jsme byli jako rodina. Odstěhovali jsme se na vesnici jménem Fleky, ve které bylo jen pár domů. Nevlastní otec se změnil, začal pít alkohol a byl agresivní. Nadával mi a fyzicky mě napadal. Ale přesto mě nasměroval a ukázal, jaké to je to žít v úplné rodině a na to nikdy nezapomenu. Opět jsme se stěhovali i s nevlastním otcem - na Sv. Kateřinu, kde jsme měli svůj vlastní dům. Dole byla hospoda, uprostřed jsme bydleli my a na půdě mi chtěl otec udělat můj vlastní pokoj. Jenže opět vznikaly konflikty, spíš mezi matkou a otcem. Odstěhovali jsem se od něho do Železné Rudy, pak se k němu zase vrátily, protože matka byla těhotná a potřebovala pro dítě zázemí. Narodila se mi sestra Sandra. Když jí byly čtyři měsíce, tak jsme se od otce opět odstěhovali, protože se jako vždy s matkou hádali.V Železné Rudě jsem chodila do školy. Matka mně nechávala se sestrou často samotnou a zajišťovala jsem chod celé domácnosti. Z celé této situace bylo patrné, že jsem nemohla pravidelně navštěvovat školu, čehož si všimli sousedé v našem domě a upozornili sociální úřad. Jednoho dne za mnou přišla do školy sociální pracovnice z Klatov, řekla mi, že půjdu do klokánku do Janovic nad Úhlavou, protože to matka nezvládá a není schopna se o nás se sestrou postarat. V klokánku jsem byla jen na půl roku. Pak za mnou zase přišla má sociální pracovnice z Klatov, začala tím hezkým, popřála mi k svátku a sestře k narozeninám a dala nám dárky. Bavily jsme se o mém nevlastním otci a potom mi sdělila, že za tři měsíce mne přesunou do dětského domova v Plzni. K tomu došlo 1. listopadu 2014. Ještě, že jsem jela i se svojí sestrou, protože jsem bez ní úplně ztracená. Kdybych neměla ji, tak to je jak kdybych neměla srdce nebo duši. Když jsem přijela do dětského domova, bála jsem se, že tam na mě budou zlí, ale nakonec jsem se mýlila. Bydlím na 3. rodinné skupině. Jsou tu moc hodné tety. Chodím už třetím rokem na hotelovou školu obor servírka a moc mě to baví. Myslím, že tím, čím jsem si od dětství prošla, po těch mnoha místech, kde jsem bydlela, je Dětský domov Domino mým domovem a zázemím, kam se velmi ráda vracím a mám tu jistotu, kterou ve svém životě moc potřebuji.