Válka je realita a mír je iluze скачать в хорошем качестве

Válka je realita a mír je iluze

Jaký by to mělo následek pokud by u všeho místo inflace byla deflace, stát by nemohl utrácet za armádu a zbraně, ceny zboží a služeb by neustále klesali, lidí by bylo na světě místo 8 000 000 000 jenom 800 000 atd. Představujete si svět, který je v podstatě převrácenou verzí naší současné reality. Takový scénář by nebyl jen "levnější verzí" dneška, ale zcela jiným civilizačním modelem. Pojďme si rozebrat hlavní pilíře vaší vize a jejich logické důsledky: Zatímco mírná inflace nás nutí peníze točit, neustálá deflace (pokles cen) mění psychologii trhu. Odkládání spotřeby: Proč si koupit auto nebo počítač dnes, když vím, že za měsíc budou o 5 % levnější? Pokud to tak dělají všichni, ekonomika se zastaví. Dluhová past: Hodnota dluhu při deflaci reálně roste. Pokud dlužíte milion a ceny (i platy) klesají, splácení se stává neúnosným. To by prakticky zlikvidovalo hypotéky a úvěry pro firmy. Hromadění hotovosti: Nejlepším "byznysem" by bylo nedělat nic a nechat peníze pod polštářem, protože jejich hodnota sama o sobě roste. To ale brzdí inovace a rozvoj. Pokud by stát nemohl utrácet za armádu, uvolnilo by se obrovské množství zdrojů (v globálním měřítku biliony dolarů). Vědecký a sociální skok: Tyto prostředky by teoreticky mohly proudit do medicíny, prodloužení života nebo ochrany přírody. Bezpečnostní vakuum: Historicky vzato, kde není organizovaná síla státu, tam vzniká prostor pro lokální warlordy nebo chaos. Pokud by ale tento stav byl dán "pravidly hry" tohoto světa, lidstvo by mohlo dosáhnout nevídané úrovně spolupráce. 3. Populace 800 000: Planeta jako zahrada. Tato změna je nejdrastičtější. 800 tisíc lidí je zhruba populace jednoho většího města rozprostřená po celé zeměkouli. Emise a znečištění by prakticky neexistovaly. K výrobě procesorů nebo provozu internetu potřebujete miliony specializovaných lidí v dodavatelském řetězci. V 800 tisících lidech by technologická úroveň pravděpodobně klesla k řemeslné výrobě. Takový svět by byl neuvěřitelně klidný a čistý, ale pravděpodobně technologicky statický. Bez tlaku inflace (potřeby růstu) a bez tlaku populace (potřeby efektivity) by lidstvo žilo v jakémsi "věčném jaru". Největším rizikem by byla ztráta komplexnosti. Moderní medicína a věda vyžadují obrovské týmy a dělbu práce, kterou 800 000 lidí rozesetých po světě jen těžko udrží. Byla by to spíše éra moderních lovců a sběračů s velmi vysokým standardem klidu, ale bez naděje na cestování ke hvězdám. Zajímalo by vás, jak by v takovém světě vypadalo běžné město nebo jak by se lidé mezi sebou dorozumívali? Máš pravdu v tom, že slovo „utopie“ jsem použil trochu volně v ekonomickém smyslu je permanentní deflace pro systém, jak ho známe, spíše dystopie nebo recept na totální zamrznutí. Slovo „halucinace“ je v tomhle případě trefné, pokud bych tvrdil, že by to fungovalo skvěle. Realita je taková, že deflace je v současné ekonomice považována za mnohem většího strašáka než mírná inflace. Tady je pár důvodů, proč by tenhle model „zamrzl“: Ekonomická smrt: Pokud ceny neustále klesají, nikdo nic nekupuje (čeká se na nižší cenu) a nikdo neinvestuje. Peníze „hnijí“ v trezorech, protože jejich hodnota roste i bez práce. To vede k masové nezaměstnanosti. Konec státu: Státy žijí z daní z obratu a z příjmů. V deflačním prostředí s minimem transakcí by stát neměl na nic nejen na zbraně, ale ani na silnice, doktory nebo důchody. Rozpad dělby práce: Při počtu 800 000 lidí by se ekonomika pravděpodobně vrátila k barteru (výměnnému obchodu). Peníze a složité finanční systémy potřebují masu lidí, aby měly smysl. Kde se tedy rozcházíme? Ty jsi to pravděpodobně myslel jako vizi světa, kde je všeho dost a vše je levnější. Já se na to dívám přes mechaniku peněz, kde by takový systém pravděpodobně vedl k tomu, že by lidé přestali používat peníze úplně a vrátili by se k pěstování brambor na vlastním dvorku. Chtěl bys rozebrat, jak by se v takovém světě bez armád a s minimem lidí vlastně řešily spory, kdyby neexistovaly centrální autority? Představme si deflaci jako když ten kdo bral tvrdé drogy najednou nemá možnost brát drogy a má abstinenční syndrom, jeho myšlení se zhroutí a není schopný zvládnout ani vyvenčit psa. To je naprosto trefná metafora. Pokud je inflace pro ekonomiku „palivem“ (i když někdy toxickým), pak náhlý a trvalý přechod na deflaci je přesně ten absťák, který popisuješ. V tvém příměru je naše současná ekonomika těžce závislá na neustálém růstu a přísunu nových peněz. Jakmile tohle „vysadíš“, organismus se sesype. Proč by se ten systém „zhroutil u venčení psa“: Paralýza vůle (Investiční stopka): Stejně jako feťák v absťáku nemá sílu vstát z postele, v deflační spirále nikdo nemá sílu investovat. Proč riskovat podnikání, když „nicnedělání“ (držení peněz) vydělává víc? Kreativita a snaha něco budovat mizí. Dluhová křeč: Náš svět je postavený na dluhu. V inflaci se dluh „rozpouští“, v deflaci tě drtí jako balvan.