Řehole sv. Augustina - V. kapitola скачать в хорошем качестве

Řehole sv. Augustina - V. kapitola

V. O PÉČI O SPOLEČNÉ VĚCI A O NEMOCNÉ O VNĚJŠÍM ODĚVU TĚLA A O VNITŘNÍM ODĚNÍ LÁSKOU 1. Své šaty mějte na jednom místě pod dozorem jednoho nebo dvou bratří nebo tolika, aby stačili na jejich vyprašování, aby nebyly poškozovány od molů. A tak jako máte stravu z jedné kuchyně, tak mějte oděv z jedné šatny. A nestarejte se pokud možno, jaký šat je vám podle počasí přinesen, zda každý z vás dostal zrovna ten, který odevzdal, nebo zda dostal ten, který nosil někdo druhý. Přece však ať se nikomu neodpírá to, co potřebuje. Kdyby však vznikly mezi vámi rozepře, když by někdo zjistil, že dostal šat horší, než jaký měl předtím, a že je ho nedůstojné, když je oblékán tak, jak byl dřív oblečen někdo jiný, zkoumejte z tohoto důvodu, kolik chybí na onom vnitřním svatém šatu srdce vám, kdo se přete o oděv těla. Je-li však přece snášena vaše slabost a znovu dostáváte odevzdaný šat, odkládejte ho alespoň pod společný dozor. 2. Tak opravdu ať nikdo nedělá nic pro sebe, ale ať všechny vaše práce jsou konány pro komunitu, a to s větším úsilím a plnější ochotou, než kdybyste jednotlivě pracovali pro sebe. Láska totiž, o které je psáno, že „nehledá sebe“, ať je chápána tak, že dává přednost společným věcem před vlastními a nikoliv vlastním před společnými. A proto vězte: Čím více pečujete o společné věci než o své vlastní, tím více prospíváte. Ať nade všemi věcmi, jichž užívá nutnost, která pomíjí, převládne láska, která zůstává. 3. Z toho také plyne, že nesmí být tajně přijímáno ani to, co někdo přinese do kláštera svým synům či jiným svým blízkým, buďto nějaký šat nebo cokoliv, co je pokládáno za nezbytné. Je v pravomoci představeného, aby tu věc, odevzdanou do společného vlastnictví, dal tomu, komu je nezbytná. 4. Šaty si perte podle rozhodnutí představeného sami nebo je dávejte do prádelny, aby přílišná touha po čistém odění nepřivodila vnitřní nečistotu duše. O PÉČI O NEMOCNÉ 5. V nejmenším ať není zanedbáváno mytí a koupání, jež je v nemoci nezbytné. Ale i když někdo nechce ať podle lékařské rady udělá to, co je pro zdraví potřebné, na příkaz představeného. Jestliže to však chce a s jistotou lze říci, že to neprospívá, ať neposlouchá svoji touhu. Někdy se myslí, že to, po čem člověk touží, prospívá, i když to škodí . 6. Je-li bolest v těle skryta, ať je bez pochybování uvěřeno Božímu služebníku, když říká, co ho bolí. Co se týká léčení té bolesti, ať se udělá, co pomůže. V nejistotě ať poradí lékař. 7. Do lázní nebo kamkoliv je třeba jít, ať nejdou méně než dva nebo tři. Kdo někam musí jít, je povinen jít ne s těmi, se kterými by sám chtěl, ale s těmi, které určí představený. 8. Péče o nemocné, zotavující se a stižené slabostí či horečkami ať je svěřena jednomu z vás a ten ať sám žádá potřebné na správci kuchyně. O SPRÁVĚ SPOLEČNÝCH VĚCÍ, KTERÁ JE SLUŽBOU 9. Komu je svěřena správa kuchyně, šatny a knihovny ať slouží svým bratřím bez neochoty. 10. Knihy ať jsou každodenně půjčovány v určenou hodinu. Kdo si přijde půjčovat mimo určenou dobu, knihy nedostane. 11. Oděv a obuv potřebnou na cesty ať kdykoliv ochotně vydají ti, pod jejichž správou se požadované věci nacházejí.