| KAMENICKÝ ŠENOV | PANSKÁ SKÁLA | HORNÍ SVĚTLÁ | JONSDORF | MOTÝLÍ DŮM | WALTERSDORF | INSTA360 X3| скачать в хорошем качестве

| KAMENICKÝ ŠENOV | PANSKÁ SKÁLA | HORNÍ SVĚTLÁ | JONSDORF | MOTÝLÍ DŮM | WALTERSDORF | INSTA360 X3|

Kamenický Šenov (německy Steinschönau) je město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Leží v nadmořské výšce 350–550 m na hranici dvou geomorfologických celků – Českého středohoří a Lužických hor, jež jsou zároveň stejnojmennými chráněnými krajinnými oblastmi. Žije zde přibližně 3 800[1] obyvatel. Město má dopravní spojení s Děčínem i Českou Lípou, prochází jím silnice první třídy I/13. Historie Ves asi založili Lužičtí Srbové. První písemná zmínka o Kamenickém Šenově pochází z roku 1352, tehdy s jménem Sonow, jméno se pak postupně měnilo. Patřila k panství Hynka Berky z Dubé, v roce 1427 obec převzali páni z Vartenberka.[4] V 17. století panství koupil Radoslav Kinský z Vchynic, a místo se stává hlavně díky jemu centrem sklářství.[5] V té době se používají sklářské techniky jako např. malba, broušení a rytí skla. Dodnes zde existuje i sklářská škola, jejíž předchůdkyně byla založena roku 1856. Zdejší obchodníci dokázali proniknout se sklem do zahraničí již od roku 1623. Na městys byla obec povýšena roku 1849. První sklářská huť vznikla roku 1886. V tomto roce byla do města přivedena i železnice. V roce 1900 byl Kamenický Šenov povýšen na město.[6] Díky železničnímu spojení (železniční zastávka v Kamenickém Šenově a na horním nádraží Kamenický Šenov-Prácheň) a své atraktivní poloze se město vyprofilovalo k významnému letovisku. Na začátku 30. let 20. století se ve městě nacházely dva lékaři a lékárna, pošta a telefon, spořitelna „Kreditanstalt der Deutschen”, koupaliště, dvě fotbalová hřiště, městské divadlo s kinem. V roce 1928 zřídil „Verein Rekonvaleszentenheim Warnsdorf” (Spolek Rekonvalescentní ústav Varnsdorf) na západním úpatí Šenovského vrchu zotavovnu pro přírodní léčení (Erholungsheim für natürliche Heilweise) s prameny, koupelemi a vegetariánskou stravou. Ubytování hostů poskytoval hotel Mercantile a mnoho dalších hostinců ve městě i okolí. Denní menu stálo 20–30 Kč, týdenní 140–210 Kč, oběd 10–15 Kč, večeře 6–10 Kč, lůžko 8 Kč, celý pokoj 10–15 Kč. Cesta vlakem do České Kamenice trvala deset minut, do Děčína a České Lípy jednu hodinu. Poštovní autobusy spojovaly Českou Kamenici a Bor (Haida). V okolí města mohli turisté a letní hosté podniknout výlety na Panskou skálu, k lesní restauraci Oberwald, na Šenovský vrch s restaurací, na Zámecký vrch se zříceninou Kamenického hradu, rozhlednou a restaurací, na Slunečnou, na Bildstein s restaurací atd.[7] V roce 1945 bylo německé obyvatelstvo, které dosud tvořilo většinu, vysídleno na základě Benešových dekretů a došlo ke kompletní výměně obyvatelstva. Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 4 699 obyvatel (z toho 2 250 mužů), z nichž bylo 499 Čechoslováků, 4 137 Němců, čtyři příslušníci jiné národnosti a 59 cizinců. Většina (4 425 osob) se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 84 evangelíků, dva členové církve československé, čtyři židé, 122 členů nezjišťovaných církví a 62 lidí bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 5 340 obyvatel: 820 Čechoslováků, 4 436 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 83 cizinců. Římských katolíků bylo 4 293, 112 lidí patřilo k evangelickým církvím, devět k církvi československé, sedm k izraelské, 127 ke starokatolické a šest k nezjišťovaným církvím. Zbývajících 786 lidí bylo bez vyznání.[9] Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11] Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 3 813 4 410 5 038 5 080 5 306 4 699 5 340 3 176 3 364 3 329 3 753 3 695 3 649 3 649 3 389 Počet domů 461 543 593 647 702 722 839 814 650 657 622 718 726 754 754