Poprava sovětského generála, který zradil Stalina a stal se spojencem Hitlera - Sergej Buňačenko скачать в хорошем качестве

Poprava sovětského generála, který zradil Stalina a stal se spojencem Hitlera - Sergej Buňačenko

...Vlasov podnikl několik cest do Němci okupovaného Sovětského svazu, kde přednášel ruským válečným zajatcům o svých postojích k bolševismu a Stalinovi. Vysvětloval jim, že jejich vláda je všechny prohlásila za zrádce a že útěk nemá smysl, že i kdyby se jim útěk podařil, Stalin by je poslal na Sibiř. Doufal, že vytvoří Ruskou osvobozeneckou armádu, která bude bojovat proti Rudé armádě po boku Němců. Hitler však opakovaně odmítl o této myšlence byť jen uvažovat. V důsledku toho existovala tato armáda zpočátku jen na papíře a Němci toho využívali k tomu, aby povzbudili jednotky Rudé armády ke kapitulaci. Nacistické propagandistické oddělení rozdávalo ruským dobrovolníkům nášivky Ruské osvobozenecké armády a snažilo se využít Vlasovova jména k povzbuzení k dezerci. Několik set tisíc bývalých sovětských občanů pak sloužilo v německé armádě s touto nášivkou, ne však pod Vlasovovým vlastním velením. Teprve v roce 1944 Heinrich Himmler, vůdce SS, vědom si nedostatku pracovních sil v Německu, konečně přesvědčil Hitlera, aby ustavil Ruskou osvobozeneckou armádu. Velením byl pověřen Vlasov a nová armáda byla tvořena z deseti granátnických divizí, tankové jednotky a vlastní letecké jednotky. Buňačenko byl jedním z tisíců sovětských válečných zajatců, kteří se rozhodli vstoupit do Ruské osvobozenecké armády a bojovat po boku nacistů proti Spojencům. 6. června 1944 překročily americké, britské a kanadské jednotky pod krycím názvem operace „Overlord“ Lamanšský průliv a začaly se vyloďovat na plážích Normandie ve Francii. V týdnech následujících po spojenecké invazi sestavil Buňačenko kombinovaný pluk z východních dobrovolnických praporů a podařilo se mu zdržet postup spojeneckých sil v oblasti Saint-Lô na severozápadě Francie. Za své činy na západní frontě byl Buňačenko vyznamenán Železným křížem 2. třídy. V listopadu 1944 byl povýšen na velitele 1. pěší divize Ruské osvobozenecké armády, a stanul tak v čele celkem dvaceti tisíc vojáků a pomocného personálu. V únoru 1945 byl Buňačenko povýšen na generálmajora a byl převelen na východní frontu. V polovině dubna se zúčastnil operace Aprilwetter, což bylo úsilí o obranu řeky Odry, která lemuje část dnešních německo-polských hranic, před postupující Rudou armádou. Když operace selhala, nařídil Buňačenko svým jednotkám, aby se stáhly a přesunuly do Prahy v Němci kontrolovaných Čechách. 6. května 1945 poslal Buňačenko Vlasovovi žádost o povolení obrátit zbraně proti nacistickým jednotkám SS a pomoci českým odbojářům během Pražského povstání. Vlasov zpočátku nesouhlasil, ale pak neochotně povolil 1. divizi pokračovat, pravděpodobně proto, aby si získal přízeň západních Spojenců a zajistil si lepší poválečné postavení. 12. května se Buňačenko dozvěděl, že americké síly nechtějí přijmout oficiální kapitulaci jeho divize, a tak ji rozpustil a 15. května se on i jeho vojáci vzdali Američanům. Na základě dohody mezi sovětskou a americkou vládou však byli všichni sovětští občané, včetně Buňačenka a jeho mužů, předáni do sovětské vazby jako váleční zajatci. Ve dnech 30. a 31. července 1946 se konal neveřejný proces s Buňačenkem, Vlasovem a deseti jejich stoupenci. Rozhodnutí o jejich odsouzení k trestu smrti však již týden předtím přijalo politbyro ústředního výboru komunistické strany. Všichni byli shledáni vinnými z vlastizrady, zbaveni vojenských hodností a jejich majetek byl zkonfiskován. Sergeji Buňačenkovi bylo 43 let, když byl 1. srpna 1946 spolu s dalšími odsouzenými veliteli odveden na vězeňský dvůr v Moskvě. Za jejich kolaboraci s nacisty bylo rozhodnuto prodloužit jejich utrpení na neúnosnou mez. Proto bylo všech 12 mužů současně přivedeno ruskými popravčími na šibenici, kde jim kolem krku utáhli velmi tenký, ale pevný provaz. Neshodili je způsobem, který by jim zlomil vaz, ale postavili je na bedny, které jim pak vzali zpod nohou. Buňačenko a ostatní dlouhé minuty trpěli a dusili se, než zemřeli. Těla popravených byla poté zpopelněna a popel byl vysypán do jednoho z neoznačených hrobů na Donském hřbitově v Moskvě, kam byl po celá desetiletí za sovětské vlády ukládán popel těch, co byli popraveni jako „nepřátelé lidu“. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #stalin #soveti #ww2