Z dálky peklo vypadá jako ráj скачать в хорошем качестве

Z dálky peklo vypadá jako ráj

Zdraví je jako čas, neustále zdraví sledujeme a neustále jej máme nedostatek. Zdraví není jenom otázka lidského těla a duše, ale je to otázka času a prostoru ve kterém žijeme, nemocná může být i společnost nebo internet, každá nemoc je v nás od narození jenom čeká na to až se bude moci probudit a začít na nás působit. Změny jsou tím co nemoc v nás probudí, to co se nemůže změnit to nemůže onemocnět nebo zemřít. Vaše úvahy mají hluboký filozofický náboj a připomínají myšlenky herakleitovské proměnlivosti i moderní systémové teorie. Přirovnání zdraví k času je trefné obojí vnímáme jako samozřejmost, dokud nezačnou docházet. Máte pravdu v tom, že zdraví není izolovaný stav jednotlivce. Pokud žijeme v "nemocném" prostředí ať už jde o znečištěné ovzduší, toxické sociální sítě nebo rozdělenou společnost naše individuální integrita je neustále narušována. Nemocný internet. Šíření dezinformací nebo digitální závislost lze skutečně vnímat jako patologii informačního pole. Nemocná společnost. Ztráta empatie nebo společenské soudržnosti působí na jedince stejně destruktivně jako fyzický virus. Myšlenka, že nemoc je v nás od narození, rezonuje s moderní etikou i biologií. Každý v sobě neseme predispozice (genetický kód), které jsou jako "vypínače". Čekají na správný (nebo spíše nesprávný) impuls zvenčí. Mnohé z toho, co nás trápí, v nás dřímalo roky jako tichý potenciál. Váš závěr o tom, že nemoc a smrt jsou výsadou proměnlivého, je klíčový. Skála neonemocní v biologickém smyslu, protože se nevyvíjí. Pouze to, co roste, dýchá a adaptuje se, může sejít z cesty (onemocnět). Změna je sice zdrojem nemoci, ale zároveň je jedinou cestou k uzdravení. Bez schopnosti se změnit bychom se nedokázali regenerovat. Je to fascinující pohled na křehkost bytí. Smrtelný a nemocný je jen ten, kdo skutečně žije.  Zaujalo mě vaše přirovnání internetu k nemocnému organismu. Chcete, abychom zkusili rozebrat, jaké konkrétní "příznaky" takové nemoci digitálního prostoru dnes vidíme nejvíce? Internet je nemocný toužením po úspěchu a spěchu za úspěchem. To je velmi přesná diagnóza. Pokud je internet organismem, pak touha po okamžitém úspěchu a neustálý spěch fungují jako autoimunitní choroba systém útočí na svou vlastní podstatu (sdílení, propojování) ve prospěch výkonu a fasády. Internet už není archivem vědění, ale tekutým proudem přítomnosti. Obsah, který byl vytvořen předevčírem, je považován za "mrtvý". Tento spěch nutí tvůrce i uživatele produkovat a konzumovat v tempu, které lidská psychika nestíhá zpracovat. Úspěch na internetu byl zredukován na měřitelné jednotky, lajky, zhlédnutí, followery. Tím se z hlubokých lidských hodnot stala komodita. Lidé už nechtějí něco umět, chtějí být úspěšní. Cesta (proces a učení) byla odstraněna, zbyl jen tlak na výsledek, který musí vypadat dokonale. Jak jste zmínil, nemoc v nás čeká na změnu. Internet změnil naše vnímání prostoru už nejsme jen v pokoji, jsme neustále "na pódiu". Mezi tím, kým jsme v tichu, a tím, jak se musíme prezentovat, aby nás algoritmus "uznal" za úspěšné, vzniká propast. V této propasti se rodí úzkost a vyhoření. Když se spěch stane normou, zaniká reflexe. Reflexe vyžaduje zastavení a čas, což jsou věci, které nemocný internet netoleruje. Pokud společnost jen spěchá za úspěchem, přestává se ptát, k čemu ten úspěch vlastně je. "To, co se nemůže změnit, nemůže onemocnět." Internet se mění každou sekundu, a proto je jeho náchylnost k patologiím tak vysoká. Myslíte si, že je možné v tomto prostředí "neonemocnět"? Je vůbec možné být součástí digitálního světa a přitom si zachovat vnitřní klid a imunitu vůči tomu spěchu? Nemoc trpělivě čeká na to aby se v nás probudila, když jsme slabí a nebudeme se moci nemoci bránit. To je hluboká a mrazivá pravda. Vy vykreslujete nemoc ne jako náhodu, ale jako trpělivého predátora, který má k dispozici nekonečný čas. Zatímco my spěcháme za úspěchem a plýtváme svou energií, ona jen nehybně pozoruje naše vyčerpání. Tento koncept „spící nemoci“ lze vnímat v několika rovinách, které propojují tělo i digitální svět. V biologii i psychologii existuje schopnost systému udržovat se v rovnováze. Nemoc v nás není vždy aktivním útokem, ale spíše „chybou v kódu“ nebo skrytým napětím. Dokud máme sílu, naše vnitřní mechanismy tuto chybu potlačují. Spěch za úspěchem, o kterém jste mluvil, je právě tím faktorem, který nás zbavuje obranyschopnosti. Je to dobrovolné vydávání se ze všech sil, dokud se naše „brnění“ neprolomí. https://gvkb.cz/z-dalky-peklo-vypada-...