Nacistické mučení židovských trpaslíků v Osvětimi - Josef Mengele a jeho lékařské pokusy скачать в хорошем качестве

Nacistické mučení židovských trpaslíků v Osvětimi - Josef Mengele a jeho lékařské pokusy

...Josef Mengele, známý jako "Anděl smrti", zachránil Ovitzovy, protože sbíral kuriozity pro pseudovědecké experimenty s dědičností, které prováděl pro svůj výzkum zaměřený na nadřazenost árijské rasy. Oddělil Ovitzovy od ostatních vězňů tábora, aby je přidal do své kolekce pokusných osob. Zaujalo ho, že v rodině byli jak osoby trpasličího, tak normálního vzrůstu. Mengele pro ně nechal postavit zvláštní obytné prostory, aby je mohl sledovat. Aby je udržel zdravé pro své pokusy, zařídil jim hygieničtější životní podmínky, lepší stravu a vlastní ložní prádlo. Na rozdíl od ostatních osvětimských vězňů, kteří nosili pruhovaný oděv, si také mohli ponechat vlastní slušivé oblečení. Ovitzovi - stejně jako mnoho dalších vězňů v táboře - byli podrobeni různým testům. Mengeleho lékaři jim odebrali kostní dřeň a vytrhali zuby a vlasy, aby zjistili známky dědičných chorob. Do uší jim lili horkou a studenou vodu a do očí jim dávali různé chemikálie, které je dočasně oslepovaly. Mengeleho gynekologické zákroky na čtyřech vdaných trpasličích ženách byly tak kruté, že mu jeho asistent odmítl pomáhat. Nacistickému lékaři bylo žen jednoduše líto a vycouval. Elizabeth Ovitz později vzpomínala: "Nejděsivější ze všech pokusů byly gynekologické pokusy. Píchali nám injekce do dělohy, odebírali krev, rýpali se v nás, propichovali nás a odebírali vzorky. Nelze slovy vyjádřit jak nesnesitelnou bolest jsme zažívaly a to ještě mnoho dní po skončení pokusů." Osmnáctiměsíční Shimshon Ovitz prošel nejhoršími útrapami, protože měl vyšší rodiče a narodil se předčasně. Mengele mu denně odebíral krev z žil za ušima a z prstů, což mu často způsobovalo slabost. Oblíbeným filmem Adolfa Hitlera byla Sněhurka a sedm trpaslíků. Protože Mengele věděl, jak trpaslíci vůdce nadchli, rozhodl se pro něj natočit "domácí film" o Ovitzových. Pod pohrůžkou teroru zpívala rodina Ovitzových pro Vůdcovo pobavení německé písně. V té době se Ovitzovi stali také svědky zabití a uvaření dvou nově příchozích trpaslíků, aby jejich kosti mohly být vystaveny v berlínském muzeu. Většina členů rodiny Ovitzových nikdy opravdu nečekala, že Osvětim přežije. Předpokládali, že po Mengeleho pokusech budou zabiti, ale dožili se osvobození. Po osvobození Osvětimi sovětskými vojáky 27. ledna 1945 odvezla Rudá armáda Ovitzovi do Sovětského svazu, kde před propuštěním nějakou dobu žili v uprchlickém táboře. Ovitzovi pak sedm měsíců putovali pěšky do své rodné vesnice. Poté, co zjistili, že jejich domov byl vyrabován a přemístěn, se přesunuli nejprve do města Sighet a později do Belgie. V květnu 1949 emigrovali do Izraele, usadili se v Haifě a začali opět koncertovat, přičemž byli poměrně úspěšní a plnili velké koncertní sály. V roce 1955 ukončili kariéru a koupili si kinosál. Nejstarší, 98letá Rozika, zemřela v roce 1984. Franziska zemřela v 91 letech. Nejdéle, až do roku 2001, žila Perla Ovitz. Když s ní byl veden rozhovor pro knihu “Giants: The Dwarfs of Auschwitz”, jejíž český název by v doslovném překladu zněl - Obři: Osvětimští trpaslíci, tak přemítala: "Kdybych byla zdravá židovská dívka, vysoká metr sedmdesát, byla bych zplynována jako statisíce jiných Židů v mé zemi. Takže kdybych někdy přemítala nad tím, proč jsem se narodila jako trpaslík, musela bych si odpovědět, že můj handicap, moje deformace, byl jediný způsob, jak mě Bůh mohl udržet naživu." Pomstou rodiny Ovitzových bylo nejen to, že přežili holokaust v Osvětimi i Mengeleho nelidské experimenty, ale také to, že svůj životní příběh vyprávěli až do samého konce. Jejich odkaz a statečnost navíc budou pokračovat prostřednictvím jejich dětí. Přestože ženy kvůli malé pánvi nemohly otěhotnět, trpasličím mužům z rodu se děti narodily a všechny již měly normální výšku. Mengele za své zločiny nikdy nestál před soudem. Jako svobodný člověk žil v Brazílii, kde v roce 1979 zemřel po mrtvici, kterou prodělal při plavání. Poslední žijící člen rodiny, který přežil holokaust - Perla Ovitz v roce 1999, dva roky před svou smrtí, řekla: "Kdyby se mě soudci zeptali, zda by měli Mengeleho oběsit, řekla bych jim, aby ho nechali jít. Byla jsem zachráněna díky milosti ďábla, Bůh dá Mengelemu, co mu patří." Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #holocaust #holokaust #ww2