Le vieux vagabond de Pierre-Jean de Béranger. Musique: Romantic Robot avec Sacha Zvjagin. скачать в хорошем качестве

Le vieux vagabond de Pierre-Jean de Béranger. Musique: Romantic Robot avec Sacha Zvjagin.

🇫🇷 Pierre-Jean de Béranger (1780–1857) Je suis un pauvre vieux vagabond, Sans feu, sans lieu, sans pain, sans nom ; Je n’ai pour vivre, en ce bas monde, Que mon bâton et ma chanson. Mais, sous ma veste rapiécée, Mon cœur n’a jamais froid pourtant ; Car l’espérance est ma pensée, Et la liberté mon présent. Vive la joie et vive l’amour ! Voilà mon bien de chaque jour. J’ai vu passer bien des fortunes, Et crouler bien des grands seigneurs ; J’ai vu pâlir bien des couronnes Sous le souffle des malheurs. Quand l’orgueilleux tombe en poussière, Je poursuis libre mon chemin ; Et je remercie la misère De m’avoir fait si peu de biens. Vive... Je dors souvent sous les étoiles, Quand le ciel brille au firmament ; Mon lit, c’est l’herbe ou bien la paille, Mon toit, le vaste firmament. Le vent me chante sa romance, La lune éclaire mon repos ; Et j’oublie, dans cette errance, Les soucis des riches enclos. Vive... Quand je rencontre une pauvresse Qui pleure au bord de son chemin, Je partage avec tendresse Mon dernier morceau de pain. Et si parfois, sous un vieux saule, Une enfant me donne un regard, Je lui réponds, l’âme en parole, Par un couplet de mon art. Vive... Je n’envie point les grandes tables, Ni l’or dormant dans les coffres forts ; Je hais les biens trop périssables, Qui font tant d’esclaves encor. Ma richesse est dans ma besace, Dans mon refrain, dans mon bâton ; Et je vais, laissant toute trace, Au vent léger de ma chanson. Vive... Quand viendra l’heure dernière, Je m’endormirai sans effroi ; La route aura été légère, Car j’aurai vécu pour moi. Qu’on grave alors sur ma mémoire, Sans faste, sans pompe, sans détour : « Il chanta, passant dans l’histoire, La joie, la vie et l’amour. » Vive ... ***** 🇬🇧 The Old Vagabond Translated by Romantic Robot I am a poor old vagabond, No fire, no home, no bread, no name; All I have, to live in this lowly world, Is my stick and my song. But beneath my patched jacket, My heart is never cold; For hope is my thought, And freedom my present. Long live joy and long live love! That is my daily treasure. I have seen many fortunes pass by, And many great lords crumble; I have seen many crowns fade Under the breath of misfortune. When the mighty fall to dust, I freely pursue my path; And I thank poverty For granting me so little. Long live... I often sleep beneath the stars When the sky shines in the firmament; My bed is grass or straw, My roof the vast sky itself. The wind sings me its romance, The moon lights my rest; And I forget, in this wandering, The worries of the walled-in wealthy. Long live... When I meet a poor wretch Who weeps by the roadside, I share with love My last piece of bread. And if sometimes, beneath an old willow tree, A child glances at me, I answer, my soul in words, In the verses of my art. Long live... I do not envy grand dining tables, Nor gold lying dormant in safes; I scorn fleeting possessions, That still make so many slaves. My wealth is in my bag, In my refrain, in my stick; And I go, leaving all my traces In the gentle breeze of my song. Long live... When the final hour comes, I shall fall asleep without fear; The journey will have been easy, For I will have lived my own way. Let it be engraved upon my memory, Without pomp, ceremony, or pretence: “He sang, passing into history, Of joy, life and love.” Long live... ***** 🇨🇿 Starý vandrák Překlad: Romantic Robot Jsem chudý starý vandrák, bez ohně, domova, chleba, jména; v tomhle mrzkém světě mám jen svou hůl a svou píseň. Ale pod mou záplatovanou bundou mé srdce přesto nikdy neprochladne, neboť naděje je mou myšlenkou a svoboda mým darem. Ať žije radost, ať žije láska! Toť mé každodenní všechno. Viděl jsem, jak mnohá bohatství zmizí a velcí páni padnou, viděl jsem, jak mnohé koruny vyblednou pod závanem neštěstí. Když se honosní rozpadají v prach, jdu si dál po své cestě a děkuji chudobě, že mi dopřála tak málo. Ať žije... Často spím pod hvězdami, když obloha jasně září na nebesích; moje postel, toť tráva nebo sláma, moje střecha, rozlehlá nebeská klenba. Vítr mi zpívá svou romanci, měsíc osvětluje můj oddech; a já v tomto putování zapomínám na starosti zabedněných boháčů. Ať žije... Když potkám nebožačku, jak pláče u cesty, s láskou se s ní podělím o svůj poslední kousek chleba. A když mi někdy pod starou vrbou věnuje pohled malé dítě, odpovím mu z hloubi duše ve svých verších. Ať žije... Nezávidím prohýbající se stoly ani zlato ležící v trezorech; pohrdám pomíjivým majetkem, jenž činí dál z tolika lidí otroky. Mé bohatství je v mé brašně, v mém refrénu, v mé holi; a já si kráčím a své stopy zanechávám ve vánku své písně. Ať žije... Až nadejde má poslední hodina, usnu bez bázně a hany; ta cesta byla nakonec lehká, neboť jsem žil po svém. Nechť se tedy na mou památku vyryje, bez okázalosti, bez pompy, bez oklik: „Zpíval, kráčeje dějinami, o radosti, životě a lásce.“ Ať žije... Music composed, arranged & produced by Alexander Goldscheider – Romantic Robot © 2026 Romantic Robot London