Poprava špionky, která po lásce k Židovi začala v nacistickém táboře zabíjet židovské ženy скачать в хорошем качестве

Poprava špionky, která po lásce k Židovi začala v nacistickém táboře zabíjet židovské ženy

...Vera Salvequart, stále převlečená za muže, odjela z Ravensbrücku v transportu s tisícovkou mužských vězňů do amerického tranzitního tábora pro uprchlíky. Tam předala americkému důstojníkovi seznam zplynovaných vězňů, který si vedla. V tranzitním táboře pomáhala s některými úkony lékařské péče o uprchlíky. Salvequart pak nějakou dobu žila ve městě Hofheim am Taunus pod falešným jménem Anna Markova a pracovala jako vedoucí úřadu pro rasově pronásledované osoby. Po obvinění ze zpronevěry Salvequart uprchla do Kolína nad Rýnem, kde byla zatčena britskou armádou a poté převezena do internačního tábora Staumühle. Od 5. prosince 1946 byla Salvequart a dalších 15 obžalovaných, kteří patřili k personálu tábora Ravensbrück, souzena v prvním ravensbrückském procesu, který se konal v Hamburku pod britskou vojenskou jurisdikcí. Existovalo mnoho důkazů o tom, že se Salvequart podílela na zabíjení a zplynování vězňů. Existovala však i svědectví v její prospěch. Dokonce i již zmíněná Irene Ottelard připustila, že Salvequart svým chováním zachránila mnoho životů vězňů. Ottelard řekla: „Musím říci, že chování nebo postoj Very Salvequart byl velmi ambivalentní. Je pravda, že některým ženám zachránila život, ale je také fakt, že jich poměrně dost zavraždila.“ Salvequart byly přisuzovány i další dobré skutky. Jeden z mužských vězňů Ravensbrücku vypověděl, že ho požádala, aby jí pomohl ukrást léky, potraviny a dřevo pro pacienty. Léky kradli v lékárně SS. Tentýž svědek vypověděl, že mu Salvequart řekla, že její pacienti v táboře pro mladistvé jsou ve velmi špatném stavu, a požádala ho, aby jí pomohl získat co nejvíce potřebných věcí. Během procesu Salvequart tvrdila, že byla zasnoubená s Židem, italským důstojníkem jménem Jack Christiansen, a měla s ním dítě, chlapce, což nebylo veřejnosti ani soudu dříve známo. Chlapec se narodil 22. února 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück, a když se o existenci dítěte dozvěděla jedna z dozorkyň tábora, Ruth Neudeck, dítě Salvequart vzala a hodila ho na špinavý povoz jako balík látky se slovy: „Z malého Žida bude jednou velký Žid“. Dítě bylo později zabito. Salvequart tvrdila, že se poté pokusila Neudeck otrávit, když za ní jednou přišla a stěžovala si na bolest hlavy a prosila o lék, ale Neudeck si toho bílého prášku vzala příliš málo na to, aby ji zabil. Navzdory těmto tvrzením britský vojenský tribunál 3. února 1947 odsoudil Veru Salvequart k trestu smrti oběšením. Původní datum popravy bylo stanoveno na 2. května 1947. Salvequart však u anglického krále podala žádost o milost, a tak byl výkon trestu odložen. Ve své žádosti o milost tvrdila, že ukradla schémata střel V2 vyrobených v Ravensbrücku před rokem 1944 a chtěla je propašovat Britům. Existovalo také místopřísežné prohlášení důstojníka německé vojensko-zpravodajské služby - Abwehru, který potvrdil její špionážní činnost. Výkon jejího trestu byl dočasně odložen, zatímco se tyto skutečnosti posuzovaly, a zbývající obžalovaní odsouzení k trestu smrti byli oběšeni 2. a 3. května 1947. V jedné části své žádosti o milost Vera Salvequart uvedla doslova následující: „Společně s Christiansenem jsem riskovala svůj život pro Anglii tím, že jsem pro ni úspěšně prováděla špionáž. Christiansen musel za svou službu zaplatit životem a byl před mýma očima v Drážďanech popraven. Zůstala jsem naživu, protože mě chránil a vzal veškerou vinu na sebe.“ Také řekla: „Kdyby byl rozsudek smrti nade mnou vykonán, pak by anglický soud odsoudil vězně koncentračního tábora, tedy oběť Hitlerova režimu, k potupné smrti oběšením.“ Lord Russell z Liverpoolu, zástupce generálního prokurátora ozbrojených sil, však ve svém doporučení proti její žádosti o milost napsal následující: „Vera Salvequart doposud učinila sedm absurdních a nekonzistentních prohlášení; tři během procesu, jedno ve své obhajobě a další ve dvou žádostech o milost po procesu. Zdá se být jasné, že se nelze spolehnout ani na její psané, ani na její mluvené slovo.“ Veře Salvequart bylo 27 let, když britský kat Albert Pierrepoint 26. června 1947 vykonal rozsudek. Pochybnosti o spravedlnosti jejího odsouzení přetrvávají dodnes. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #holocaust #holokaust #ww2