Brno, vesmír, vteřiny | Setsakramentská reforma скачать в хорошем качестве

Brno, vesmír, vteřiny | Setsakramentská reforma

Brno, vesmír, vteřiny | Setsakramentská reforma Dokážete si představit, že by se Velikonoce slavily počátkem května? Nebo že bychom se na Velikonoce v Brně zmrskali o měsíc dřív než v Praze? A co kdyby každé město, dokonce každá městská část, mělo úplně jiné počítání času? Až do 15. století na tom nikomu nezáleželo. Čas plynul pomalu a to, že se třeba Nový rok někde slaví 25. prosince, jinde 1. ledna nebo 1. března, o velikonoční neděli a dokonce i 1. září, bylo skoro všem jedno. Ve středověké Itálii jste mohli vyjet z Benátek v roce 1245, projet Florencií v roce 1244 a nakonec za několik dní dorazit do Pisy v roce 1246. Pak ale vstoupily do hry peníze. Rozrůstající se mezinárodní obchod, platnost směnek (a výše úroků), ale i běžná korespondence donutily Evropany nejen používat arabskou matematiku, ale také uvažovat o sjednocení kalendářních systémů. Klíčovou roli samozřejmě sehrála církev – nejen z ekonomických, ale i organizačních důvodů. Do té doby používaný tzv. juliánský kalendář měl totiž jednu podstatnou chybu. Počítal s oběhem Země kolem Slunce v délce 365,25 dne, k vyrovnání 0,25 dne byly zavedeny přestupné roky. Doba oběhu naší planety je však o 0,0078 dne kratší, což za 128 let vydá na 1 den, o který se mj. posunou okamžiky slunovratů i rovnodenností. Drobná chybka zpočátku nikomu nevadila, ale v 15. století byl rozchod kalendáře oproti přírodním cyklům více než zjevný. V extrémním případě se totiž „jarní“ Velikonoce slavily až našeho 4. května, když už se dávno pilně pracovalo na poli! Diskuze o reformě počítání času se poprvé odehrála na kostnickém koncilu v roce 1414. Tehdy (a také dalších 150 let) však měla církev jiné problémy. Například musela potrestat a upálit Jana Husa… Ke změně proto došlo až s příchodem papeže Řehoře XIII., který se vyznal v matematice i astronomii, a navíc byl dobrým diplomatem (a vydržel dlouho naživu). Moc si ho ale neidealizujme, také nechal razit pamětní mince na oslavu Bartolomějské noci, kdy byli ve Francii zmasakrování hugenoti. Řehoř XIII. po několika letech diskuzí nařídil prostřednictvím výnosu „Inter gravissimas…“ přeskočit deset dní tak, aby po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582. Církevní svátky se tudíž daly do souladu s děním v přírodě, navíc se upravilo budoucí používání přestupných roků, aby se znovu nerozešly. Jak se dalo očekávat, reforma se setkala se značným odporem. Větším vzpourám nakonec zabránila pouze hrozba, že ten, kdo změnu nepřijme, bude vyobcován z církve. Důvody byly technické, politické i náboženské. Věřitelé měli nařízeno prodloužit dlužní úpisy o deset dní, řešilo se, jak upravit mzdy, nájmy, na kdy přesunout trhy nebo soudní jednání. Objevovaly se argumenty, že se tak lidem zkracuje život o deset dní… Samotný papež byl dokonce označen za „antikrista, který chce měnit čas“, anebo že by tak protestanti uznali papežovu nadvládu. Nový kalendář byl tudíž v roce 1582 přijat jen v římskokatolické Itálii, Španělsku, Portugalsku, Polsku a některých částech Nizozemí. V českých zemích vládl liberální Rudolf II., který sice chápal význam reformy, ale i tak musel zlomit hlasitý nesouhlas šlechty i poddaných. V Čechách nakonec ke změně došlo až z 6. ledna na 17. ledna 1584, ve Slezku z 12. ledna na 23. ledna 1584 a na Moravě dokonce o deset měsíců později. V roce 1584 se tedy slavily Velikonoce v Praze v neděli 1. dubna a v Brně v neděli 19. dubna. Zmatek se pak promítnul i do výročních trhů a dalších hospodářských aktivit, stávalo se také, že katolíci měli volné dny, zatímco protestanti ne, a naopak. Důvod moravského odporu byl především politický – nešlo o změnu, ale způsob, jakým měla být provedena. Rudolf II. totiž reformu s předstihem neprojednal s místní šlechtou, která tak nařízení vnímala jako porušení starobylých práv a své vlastní vážnosti. Nový kalendář byl na Moravě zaveden přechodem ze soboty 4. října na neděli 15. října 1584, tedy dva roky po vydání papežského dekretu. Sněmovnímu rozhodnutí se sice podřídila všechna královská města, včetně Brna, avšak třeba znojemští k reformě přistoupili teprve koncem listopadu a na panství Jana Fridricha ze Žerotína z náboženských důvodů odolávali až do roku 1612! Blučín, Měnín, Přibice a Židlochovice tak byly poslední, kteří se zlomily a přešly na stranu nového kalendáře. Faktické prosazení reformy v běžném životě pak trvalo ještě déle – oba dva druhy kalendářů (juliánský a gregoriánský) se souběžně používaly do počátku 19. století. Německé protestantské země nový kalendář přijaly v roce 1699, v roce 1752 souhlasil s reformou anglický parlament, Rusko se přidalo v roce 1918 a jako poslední se juliánského počítání času zřeklo v roce 1923 Řecko. Pravoslavná církev však zůstává na svém – takže třeba v roce 2051 bude velikonoční neděli slavit až 7. května…