Bití a poprava agenta nacistického gestapa, který zabil a mučil stovky lidí - Henry Rinnan скачать в хорошем качестве

Bití a poprava agenta nacistického gestapa, který zabil a mučil stovky lidí - Henry Rinnan

...Rinnan operoval beztrestně a téměř bez zásahů svých německých nadřízených, často využíval vraždy a mučení jako povolené metody. Odhaduje se, že to vedlo k mučení několika stovek lidí a k usmrcení více než 80 osob. Henry Rinnan dohlížel na přísnou disciplínu i mezi svými lidmi, a když došlo k porušení pravidel, sám Rinnan působil jako soudce i popravčí. Když se dozvěděl, že se jeho informátorka Kitty Grande zamilovala do odbojáře, zařídil v prosinci 1942 její zatčení bezpečnostní policií a poslání do koncentračního tábora Grini. Pokusy o likvidaci Rinnana, který používal různá krycí jména, se uskutečnily několikrát, ale žádný z nich nevyšel. O Rinnanově gangu drtivá většina Norů, včetně členů strany Nasjonal Samling, až do konce války nevěděla. V dubnu 1945, necelé dva týdny před osvobozením, zabil Henry Rinnan dva členy gangu, Marii Arentz a Bjørna Bjørneba. Důvodem byla skutečnost, že se Arentz, o kterou měl sám Rinnan zájem, zasnoubila s Bjørnebem a plánovala s ním útěk do Švédska, aby se od něj dostali pryč. Když se to Rinnan dozvěděl, nechal je zabít. Po kapitulaci Německa v květnu 1945 se Rinnan spolu s pomocníky a rukojmími pokusil o beznadějný útěk. Jeho muži si pod svrchní oděv oblékli německé vojenské uniformy, aby se mohli vmísit mezi vojáky, kteří měli být posláni domů do Německa. Avšak 15. května byli nalezeni norskými policejními jednotkami a zatčeni. Rinnanův kufřík obsahoval obrovské množství peněz a jateční pistoli. Rinnanova tehdejší milenka, která nikdy nebyla členkou gangu ani aktivní agentkou, ve vězení podstoupila potrat a nechtěla již s Rinnanem mít nic společného. Na Štědrý den roku 1945 Rinnan utekl z vězení, údajně s úmyslem uprchnout do Sovětského svazu a začít pracovat pro sovětskou rozvědku, ale byl dopaden asi po 1,5 hodině, když marně hledal útočiště u známého komunisty v Trondheimu. Protože měl Rinnan obavy ze setkání se s lidmi před hotelem Mission, když tam byl převezen do vězení, a odmítal vystoupit z auta, museli ho vytáhnout strážní. Ačkoli bylo brzy ráno, shromáždilo se několik lidí a jeden z diváků se proplížil pod policejním kordonem a za velkého jásotu přítomných udeřil Rinnana do obličeje. Jeho situace se však měla ještě zhoršit. Během věznění byl Rinnan několikrát zbit a byl různě týrán a k prvním výslechům se dostavil s oteklým obličejem. Také byl podroben fingovaným popravám. V prvním roce po válce prošetřovala policie v Trondheimu 2 394 případů vlastizrady a válečných zločinů a naprostá většina z nich se týkala Rinnanova gangu. Předpokládá se, že Sonderabteilung Lola byla odpovědná za smrt 83 osob a že měla na svědomí nejméně tisíc případů těžkého mučení a že měla podíl na tom, že asi tisíc Norů bylo posláno do německých koncentračních táborů. Sám Rinnan úzce spolupracoval s policejním oddělením pro vyšetřování vlastizrádné činnosti tím, že upozorňoval na bývalé německé příslušníky gestapa, kteří se skrývali mezi vojáky wehrmachtu. V několika případech je nechal projít, takže si pár minut mysleli, že jsou na cestě na svobodu - než je zavolal zpět. 20. září 1946 bylo dvanáct členů Sonderabteilung Lola odsouzeno k trestu smrti. - Jedním z nich byl Henry Rinnan, který byl mimo jiné odsouzen za 13 vražd, ale skutečný počet mohl být vyšší. Poprava se uskutečnila 1. února 1947. Jednatřicetiletý Rinnan byl vyveden ze své cely v pevnosti Kristiansten v Trondheimu, strážný mu zavázal oči a vyvedl ho ven, kde byl přivázán ke sloupu. Rinnan neprojevoval žádné emoce. Ve 4:05 ráno pak Rinnana střelila popravčí četa z bezprostřední blízkosti do spánku. Poté byl zpopelněn a urna s jeho popelem byla uložena do neoznačeného hrobu. Rinnanova manželka, Klara, se s Rinnanem setkala ve vězení těsně před jeho popravou, a to jen proto, že ji k tomu vyzval vězeňský kaplan. Byla zatčena 1. května 1945, ale 30. července propuštěna s povinností hlásit se třikrát týdně na policii. V červnu 1947 si vzala zpět své dívčí jméno Baglemo a přestěhovala se do Lillehammeru, kde ji nikdo neznal. Tam se znovu provdala, přestěhovala se do Nittedalu a měla syna, zatímco její tři děti, které měla s Rinnanem, musely zůstat v Trondheimu a snášet následky otcova konání. Na otázku, proč je nevzala s sebou, odpověděla: „Sama jsem toho měla víc než dost.“ Rinnanův syn Roar, který si nechal změnit jméno na Roar Baglemo, byl za otcovy činy pronásledován. Vyrůstal u své babičky a později se přestěhoval do Švédska. Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History. Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné. ► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa:    / @worldhistoryvideoscz   #historie #dejiny #ww2