ISLAND VŠEMI SMYSLY, Vladimír Kroc, 2025. скачать в хорошем качестве

ISLAND VŠEMI SMYSLY, Vladimír Kroc, 2025.

Každému, kdo rád poslouchá stanice Radiožurnál nebo Plus na Českém rozhlase, se při vyslovení jména Vladimír Kroc nejspíš vybaví jeho typický podmanivý hlas, zaznívající při rozhovorech s hosty ve studiu. Tentokrát se role vyměnily a ptali jsme se my. Vzpomínáte si ještě na své první setkání s Periscopem – kdy a kde jsme se potkali? Vzpomínám si velmi dobře, byť to bylo v roce 2002. Úžasná cesta na Island, kterou jsme podnikli na podzim – rozednívalo se v deset dopoledne a slunce zapadalo kolem čtvrté odpoledne, přesto, a možná i proto, se k ní vážou nezapomenutelné zážitky. Chtěl byste se ještě někdy na Island podívat – třeba i v jiném ročním období? Určitě bych se tam ještě rád vrátil, asi na delší dobu, než je týden, a nejraději bych tam připlul na lodi – nejlépe na plachetnici. Myslím, že každé roční období musí být na Islandu podmanivé. Kdysi jsem dělal rozhovor s otcem a synem, kteří ostrov objeli na kole. Jejich vyprávění mi hodně utkvělo v paměti. Island je výjimečné místo na světě. Pro Periscope připravujete reportáže z různých destinací. Nedávno jste se vrátil z naší společné cesty do zimní Kanady – jak na vás Kanada zapůsobila, jak jste byl spokojený s organizací zájezdu a komu byste jej doporučil? Zimní Kanada je po mnoha stránkách inspirující. Okamžitě na mě dýchl pocit svobody, volnosti. Dvaadvacet pod nulou byl zajímavý zážitek… podobně jako zápasy NHL; v Edmontnu i v Calgary jsem se dostal do novinářského zázemí. Pozitivně mě překvapilo, kolik jsme spontánně potkali mladých Čechů, kteří v Albertě pracují a taky sportují. Zájezd byl profesionálně připravený a doporučil bych ho neposedům, kteří mají i o dovolené potřebu stále něco podnikat, třeba svézt se se psím spřežením anebo zažít dokonalé lyžování. Na stanicích Českého rozhlasu Radiožurnál a Český rozhlas Plus jste slyšet skoro „ve dne v noci“. Jak se vám daří najít si při náročné profesi rozhlasového moderátora čas na cestování? Je to těžké – buď jsem v práci, nebo na cestách. Výhodou je, že mě obojí pořád nezřízeně baví. A mám tolerantní manželku. Které země z těch navštívených vám nejvíc utkvěly v srdci a kam byste se v budoucnu ještě rád vrátil? Srdcovkou je Austrálie, byl jsem tam asi šestkrát, nejdéle rok. Točili jsme tam i pro televizi Postřehy odjinud a určitě si přeju se tam ještě podívat. Je suis Aussie. Někdy také doprovázíte na cestách kamaráda vozíčkáře. Jak tenhle nápad vznikl a kam už jste se spolu podívali? Nápad vznikl u vína v Centru Paraple. Zjistil jsem, že Jirka Kříž, primář Spinální jednotky v Motole, byl podobně jako já v útlém dětství s rodiči dlouhodobě v Indii a stejně jako já toužil v dospělosti se na ta místa podívat. To se sice ještě nepovedlo, ale už jsme spolu a s dalšími dvěma kamarády byli na Kubě, v Izraeli, JAR (mimochodem Kapsko je obdivuhodně bezbariérové), Kostarice, Ománu a Etiopii. Odtud máme společný jedinečný zážitek. Jak známo, v Etiopii mají jiné počítání času i kalendář. Shodou okolností jsme se tam ocitli o jejich Vánocích. Napadlo mě zeptat se, na jaké datum tu připadá Štědrý den? Odpověď zněla: 29. duben. A to máme oba s Jirkou narozeniny! Může to být náhoda? :-) CK Periscope už druhým rokem pomáhá centru Paraple. Do světa se tak můžou podívat i někteří cestovatelé upoutaní na vozíku. Plánujete s Periscopem nějaké společné cesty s vozíčkáři? Zatím vymýšlíme, co podniknout, bylo by skvělé nabídnout handicapovaným i nějaký sport, třeba přístrojové potápění nebo tandemový paragliding… Jste jedním z pořadatelů soutěže Cena Hanzelky a Zikmunda o cestopis roku, jejímž partnerem je od letošního roku i CK Periscope. Mohl byste soutěž krátce představit? Je to už šestý ročník soutěže o nejlepší český cestopis z minulého roku. Letos se nám přihlásilo na čtyřicet autorů! Vyhlašujeme také ve spolupráci s Czech Press Photo nejlepší cestovatelskou fotku roku, audiopočin a – to je můj nápad – nejpůjčovanější cestopis v knihovnách. Slavnostní večer z Klementina vysílá živě Radiožurnál. Dvojice Hanzelka/Zikmund je pro nás-cestovatele velkým pojmem a inspirací. Vy jste měl to štěstí se s panem Zikmundem blíže poznat a spřátelit. Jak na něj vzpomínáte? S nostalgií. Každé setkání s ním bylo pamětihodné. Byla to vlídná, vřelá osobnost, do opravdu vysokého věku ho nepřecházela klukovská dychtivost po poznání. Obdivoval jsem ho po všech stránkách. Ztělesněná preciznost a pracovitost. Přiznávám, že mi chybí. Jsou nějaká místa-země, o kterých vám pan Zikmund vyprávěl, kam byste se chtěl vypravit „v jeho stopách“, třeba společně s Periscopem? Určitě je to Jižní Amerika. Rád a často na ni vzpomínal. Měl dokonalou paměť a záviděníhodný vypravěčský talent. Kdybyste měl třemi slovy vyjádřit, čím je pro vás cestování, která by to byla? Vášeň. Posedlost. Život. Děkujeme za rozhovor a těšíme se na další společné cesty a spolupráci.