Řehole sv. Augustina - IV. kapitola скачать в хорошем качестве

Řehole sv. Augustina - IV. kapitola

IV. O PÉČI O CHOVÁNÍ A O BRATRSKÉM NAPOMÍNÁNÍ SVÝM CHOVÁNÍM HLEĎTE SE LÍBIT BOHU, KTERÝ VE VÁS PŘEBÝVÁ. 1. Váš oděv ať není nápadný a nesnažte se líbit šatem, ale chováním. 2. Když vycházíte z domu, jděte pospolu. Když dojdete na místo, spolu zůstaňte. 3. V chůzi, v postoji, ve všech vašich pohybech ať není nic, čím by se někdo mohl pohoršit, ale vše budiž tak, aby to vyjadřovalo vaše posvěcení. 4. I kdyby váš pohled padl na nějakou ženu, na žádnou ho neupírejte. Jistě mužům není zakázáno vidět cestou ženy, ale je hříšné zatoužit po nich nebo si přát, aby ony zatoužily po vás. Neboť vzájemná nezřízená žádost vzniká nejen dotekem a touhou, ale i pohledem. Neříkejte, že máte čistou duši, máte-li nečisté oči, neboť nečisté oko prozrazuje nečisté srdce. A když se nečistá srdce vzájemně prozradí, třeba mlčky, němým pohledem, a když v této tělesné žádosti mají zalíbení, ztrácí se čistota mravů, i kdyby těla zůstala nedotčena. 5. Kdo upírá na ženu zrak a kdo sám má rád její na sebe upřený pohled, nesmí si myslet, že jiní nevidí, že to dělá. Ba, je viděn i těmi, od kterých by to netušil. A i kdyby to zůstalo skryto, co učiní s oním Vševidoucím nahoře, před kterým se nemůže ukrýt nic? Což je ho možno pokládat za nevidoucího, když na vás hledí tím trpělivěji, čím je moudřejší? Jemu ať se tedy zasvěcený člověk bojí znelíbit, aby nezatoužil hříšně se zalíbit ženě. Aby nezatoužil po hříšném pohledu na ženu, ať uváží, že On vidí všechno. Neboť i v této věci je doporučena bázeň před Ním, když je psáno: „V ošklivosti je u Pána ten, kdo drze upírá oko.“ 6. Když jste tedy společně v kostele a kdekoliv, kde jsou i ženy, vzájemně opatrujte svou čistotu. Bůh totiž, který ve vás přebývá, také tímto způsobem vás vámi samými ochrání. O BRATRSKÉM NAPOMÍNÁNÍ 7. Zpozorujete-li na někom z vás tuto nevázanost zraku, o které mluvím, ihned ho napomeňte, aby započaté nepokračovalo, ale hned na počátku bylo napraveno. 8. Jestliže však i po napomenutí ho uvidíte dělat znova nebo někdy jindy totéž, každý, kdo to může dokázat, ať ho už hlásí jako nemocného a potřebného léčení. Ale dříve ať je to ukázáno i druhému a třetímu, aby mohl být usvědčen ústy dvou nebo tří svědků a napraven s náležitou přísností. Nemáte přece menší vinu, když mlčením pomáháte ničit své bratry, které jste mluvením mohli napravit. Když totiž tvůj bratr má na těle vřed, který chce skrýt, protože se bojí léčení, zda tvé mlčení není krutější a mluvení milosrdnější? Oč spíše musíš o něm mluvit, aby jeho srdce nechuravělo k větší zkáze? 9. Ale předtím, než je ukázán druhým, kterými má být usvědčen, kdyby zapíral, musí být dříve oznámen představenému, pokud po napomenutí nedbá o nápravu. Nemusel by se totiž po tajnějším napomenutí stát známým ostatním. Jestliže však zapírá, ať, když o tom neví, jsou přivedeni ostatní, aby mohl být přede všemi usvědčen ne jedním, ale dvěma nebo třemi svědky. Po usvědčení ať se podrobí nápravnému trestu podle rozhodnutí představeného nebo i kněze, pod jehož pravomoc patří. Když trest odmítne, ať je z vašeho společenství vyloučen, i kdyby je sám opustit nechtěl. Ani toto se neděje z krutosti, ale z milosrdenství, aby zhoubnou nákazou nezahubil mnohé. 10. Toto, co jsem řekl o upírání očí, ať je bedlivě a věrně zachováváno i v případech, ve kterých jde o odhalování, zamezování a oznamování jiných hříchů o usvědčování z nich a jejich trestání, a to s láskou k lidem a s nenávistí k nepravostem. 11. Kdyby některý bratr pokročil ve zlém natolik, že by od někoho tajně přijal dopis nebo jakékoliv dárky, odpusťte mu a modlete se za něj, jestliže se z toho sám vyznal. Jestliže je přistižen a usvědčen, pak ať je napravován s větší přísností podle úsudku kněze nebo představeného.