Řehole sv. Augustina - I. kapitola скачать в хорошем качестве

Řehole sv. Augustina - I. kapitola

Především, drazí bratři, milujte Boha a pak bližního neboť tato přikázání jsou nám dána jako nejdůležitější. I. O BRATRSKÉM SPOJENÍ V BOHU 1. A protože žijete v řeholním společenství, dávám vám tyto předpisy. 2. Zvláště dbejte o zachování jednomyslnosti, vždyť proto jste se sdružili v jednu společnost. Mějte jednu duši a jedno srdce v Bohu. O SPOLEČENSTVÍ MAJETKU 3. O ničem neříkejte, že je to vaše vlastní, ale mějte všechno společné. Představený ať přiděluje jídlo a oděv, ne všem stejně, protože nemáte všichni stejné síly, ale každému podle jeho potřeb. Toto totiž čtete ve Skutcích apoštolských, že „měli všechno společné a rozdělovalo se každému, jak kdo potřeboval“. 4. Ti, kteří ze světa něco měli, od vstupu do kláštera ať to rádi pokládají za společné. 5. Ti pak, kteří neměli nic, ať nehledají v klášteře to, co nedovedli mít ani venku. Ale přece ať se jim pro jejich slabost dostává toho, co potřebují, a to i v případě, kdy si pro chudobu, dokud byli venku, nedovedli opatřit ani tyto nutné věci. Jenom ať se nepokládají za blažené z toho důvodu, že našli takový pokrm a oděv, jaký si venku opatřit nedovedli. O POKOŘE NEZBYTNÉ K BRATRSKÉMU SPOLEČENSTVÍ 6. Ať se nepyšní z toho důvodu, že se stali druhy těch, ke kterým se venku ani neodvážili přistoupit, ale ať pozvedají srdce a nehledají pozemské marnosti, aby kláštery nezačaly být užitečné pro bohaté a neužitečné pro chudé, když by se tam bohatí snažili o pokoru a chudým se umožňovala pýcha. 7. Ale naopak zase ti, kteří se něčím zdáli být ve světě, ať nepohrdají svými bratřími, kteří přišli do této svaté družiny z chudoby. Ať usilují honosit se ne postavením bohatých rodičů, nýbrž společenstvím s chudými bratřími. Ať se nevypínají, když přispěli komunitě něčím ze svého majetku, a ať se svým bohatstvím nepyšní více v tom případě, když se o ně podělili s klášterem, než kdyby ho užívali ve světě. Vždyť jakákoliv jiná nepravost se děje zlými skutky, jejich konáním, kdežto pýcha činí nástrahy i dobrým skutkům, aby byly zkaleny. A co prospěje rozdat věci chudým a sám se chudým stát, když ubohá duše se stane pyšnější poté, co bohatstvím pohrdla, než když je měla? 8. Všichni tedy žijte jednomyslně a svorně a vzájemně v sobě ctěte Boha, jehož chrámy jste se stali.