Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Báseň: Antonín Sova. Hudba: Romantic Robot. скачать в хорошем качестве

Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy. Báseň: Antonín Sova. Hudba: Romantic Robot.

***** Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? (Ještě jednou se vrátíme) Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo. Ó, proč tak pozdě? řek´ jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí, mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví. Vás tenkrát z jara čekal jsem... V obzoru modrý zvučel jas. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas. Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy? Nuž, rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem uděšena. A teď! kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat, na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad? Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří, chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy, jdu hledat Nové království. Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? ***** WHO HAS RUMPLED YOUR DARK HAIR SO? Translated by Romantic Robot When she came into my orchard, everything was just fading away. So sullenly and wanderingly the sun slept on the horizon. Oh, why so late? I said to her. The last sun on the nets, the bells fell silent in the mist, hidden lay the birds in the grass. My meadows yearn with a faint scent, and the waters are dimmed, and shadows pass across the ferries, and all is already a hollow game. That I long to sail far away to some far green islands and I hoist the flags on the mast, the white sails and the rigging. I waited for you back then in the spring... A blue radiance rang on the horizon. I stretched strings from the sunbeams, so that the echo of your voice might be caught within. Come, tell me, where were you back then? And under what earthzones? Come, tell me, whose spring were you living? Who has rumpled your dark hair so? Where did the hot nights sing into your open windows? My soul yearned in vain, terrified by the silence. And now! When perhaps I had forgotten, I am ready to leave everything behind, I would gladly set sail, why do you come to wither in my orchard? For you the sun no longer shines here, nor do the mountains holler. Nowhere do the meadows scent us, no song rings out along our shores, I wish to sail away alone and listen to the fairy voices of autumn, I’m going to seek the New Kingdom. Who has rumpled your dark hair so?