Jour d'Orient. Poème: Marceline Desbordes-Valmore. Musique: Romantic Robot скачать в хорошем качестве

Jour d'Orient. Poème: Marceline Desbordes-Valmore. Musique: Romantic Robot

***** Ce fut un jour pareil à ce beau jour Que, pour tout perdre, incendiait l'amour ! C'était un jour de charité divine Où dans l'air bleu l'éternité chemine ; Où dérobée à son poids étouffant La terre joue et redevient enfant ; C'était partout comme un baiser de mère, Long rêve errant dans une heure éphémère ; Heure d'oiseaux, de parfums, de soleil, D'oubli de tout… hors du bien sans pareil. Nous étions deux !... C'est trop d'un quand on aime Pour se garder... Hélas ! nous étions deux. Pas un témoin qui sauve de soi-même ! Jamais au monde on n'eut plus besoin d'eux Que nous l'avions ! Lui, trop près de mon âme, Avec son âme éblouissait mes yeux ; J'étais aveugle à cette double flamme, Et j'y vis trop quand je revis les cieux. Pour me sauver, j'étais trop peu savante ; Pour l'oublier... je suis encor vivante ! Ce fut un jour pareil à ce beau jour Que, pour tout perdre, incendiait l'amour ! ***** DAY OF THE ORIENT Translated by Romantic Robot It was a day like this beautiful day When love burst into flame — only to lose it all. It was a day of divine charity When through the blue air eternity walks; When, freed from its suffocating weight, The earth plays and becomes a child again; Everywhere it was like a mother's kiss, A long dream wandering through a fleeting hour; An hour of birds, of perfumes, of sunlight, Of forgetting everything… except the incomparable good. We were two!... That is one too many when one loves To keep oneself safe… Alas! we were two. Not a single witness to save one from oneself! Never in the world was there greater need of them Than we had! He, too close to my soul, With his soul dazzled my eyes; I was blinded by that double flame, And I saw too much when I saw the heavens again. To save myself, I was far too inexperienced; To forget… I am still alive! It was a day like this beautiful day When love burst into flame — only to lose it all. ***** DEN ORIENTU Překlad: Alexander Goldscheider Byl to den jak ten krásný den, Kdy se láska vzňala — aby vše ztratila. Byl to den božské milosti, Kdy modrým vzduchem putuje věčnost; Kdy země, zbavena svého dusivého břemene, Si pohrává a znovu se stává dítětem; Všude to bylo jak mateřský polibek, Dlouhý sen bloudící v pomíjivé hodině; Hodině ptáků, vůní a slunce, Zapomnění všeho… kromě dobra bez obdoby. Byli jsme dva!... To je v lásce víc, než aby se jeden Uchránil… Ach, byli jsme dva. Ani jediný svědek, který by nás zachránil před sebou samými! Nikdy na světě jich nebylo víc zapotřebí Než tehdy nám! On, příliš blízko mé duši, Svou duší oslnil mé oči; Byla jsem oslepená tím dvojím plamenem, A viděla jsem příliš, když jsem znovu spatřila nebesa. Na to zachránit se, jsem byla příliš málo zkušená; Na to zapomenout… jsem ještě stále naživu! Byl to den jak ten krásný den, Kdy se láska vzňala — aby vše ztratila.